Naši noví sousedé, Ukrajinci

Pane Čepelko, byla bych opatrná se zvaním kohokoliv k sobě domů. Lidé jsou různí. Ne všichni příchozí jsou chudáci. Mám osobní zkušenost z nedávné doby, kdy moje obětavost a pomoc byla nakonec odměněna nevděkem. Soucítím s nešťastníky. Sama jsem odnesla do centra pomoci tašku s léky, spacák, deky a zimní oblečení. Nabídla jsem svou pomoc s výukou češtiny či jinou asistenci, jelikož mám zkušenosti, ovládám perfektně ruštinu, znám i mentalitu lidí. Ovšem měsíční příspěvky posílat nebudu. Mám tři děti s rodinami. Pokud mi při stále rostoucích cenách něco z důchodu zbyde, budu přispívat jim.

V našem městě je 43 Ukrajinců - uprchlíků. Poskytla se jim ubytovna firmy a internát, který se musel zprovoznit. Můj syn podniká voda-topení-instalater, kde tekla voda, tak spravil a všude dal toaletní papír a mýdla. Organizátoři, již nepožadují jídlo, oblečení atd., ale židle stoly, komody, minilednice, vařič atd. Nejstřeženějším objektem je nyní elektrárna Temelín i zaměstnanci mají cvičení.

Každý dle svých možností, také svého zdraví a podobně, pan pisatel vše vidí v růžových barvách, myslím, že každý z nás zatím udělal vše, co je v jeho silách, rozumíme jejich potřebám a je nám líto jejich dětí i jejich osudu. Také bych některé rady vynechala, jak napsala děvčata, protože každý z nás ví, co je v jeho silách a čím pomůžeme, abychom jim život aspoň trochu vylepšili. Je mnoho možností.

děkuji všem za dosavadní i ty budoucí komentáře. Rád se sám poučím. Jaké rady by vynechala Dana H. nebo Jana Š.? Já teprve do celého procesu vstupuji. Hlavně myslíém, že se nesmíme bát nabídnout přátelskéslovo, rozmluvu, z tohopak vyplynou konkrétní možnosti. A lidi, po 10 dnech, kdy jsem napsal na Ukrajinu předsedkyni volyňských čechů Žanně V., jsem dnes dostal odpověď. Hurá.Tam je ovšem klid, vyrábějí všelijaké vybavení pro vojáky, pomáhají uprchlíkům z východu atd. (A balíková pošta ani posílání peněz do ukr. bank přerušeno není! Kdybyste tam někoho měli... )

V mém okolí zatím žádní ukrajinci nebydlí. Pokud se tak stane, mohu darovat oblečení, které mám a bude se třeba hodit.

Děkuji panu Čepelkovi za věcný článek k možnostem konkrétní pomoci trpícím lidem. Záleží na každém z nás, jak dokážeme vystoupit ze své komfortní zóny a jakou máme míru empatie. V této chvíli jsem hrdá na lidi kolem sebe, kteří dle svých možností pomáhají. Ať je to finančně, organizačně nebo porozuměním. V situaci, kdy agresor porušil mezinárodní úmluvy o neútočení, nestačí jen držet palce.

Myslím si, že naprostá většina z nás už nějakým způsobem pomohla či dál pomáhá. Podobně jako Jana Šenbergerová bych nějaké rady vynechala.

Titulní snímek dětí držících kartony s hesly jimž nemohou rozumět je možná vhodný pro propagaci něčích názorů, ale jako matka bych dítěti do rukou nevkládala hesla, který nerozumí.

Každá pomoc je vítaná, ale účinná regionální koordinovaná koncepce dlouhodobější pomoci ukrajinským uprchlíkům se nabízí jako jeden z hlavních programů k řešení.

Díky panu Čepelkovi krásný článek. Zato pan Rada mne rozhodil, a to hlavně svým vstřícným postojem k trpícím lidem. Ach jo ...