Nejsem zvyklý, aby mi auto stále do všeho kecalo, tak mi ukažte, jak se to dá vypnout. S tímto požadavkem se v poslední době často setkávají v autoservisech. Nejrůznější počítačově řízení asistenti jízdy v nových automobilech mnoha řidičům způsobují starosti. Průzkum na toto téma provedla společnost J. D. Power a jeho výsledky jsou pro vývojáře moderních technologií poněkud zdrcující. Majitelé nových vozů jsou často tak naštvaní, že je auta stále na něco upozorňují, že asistenční systémy vypínají.
„Technologie by neměly působit tak, že jsou otravný rodič. Což se tak v nyní v mnoha autech děje. Jenže lidem se nelíbí, že je auto neustále upozorňuje, že něco dělají špatně. Některé řidiče neustálé zobrazování upozornění či zvukové signály znervózňují,“ uvedla Kristin Kolodgeová, která průzkum, jež proběhl v několika evropských zemích, vyhodnocovala. Přitom právě kvůli moderním technologiím jsou nová auta drahá. Lidé tedy platí za něco, co nejenže nevyužívají, ale dokonce jim to leze na nervy.
Z průzkumu vyplynulo, že třicet procent řidičů považuje za otravné například to, že jim auto signalizuje, že se mírně vychýlili z jízdního pruhu a větší část z nich uvedla, že tento systém vypíná.
„Vzpomínáme s manželem na naši starou dobrou škodovku, která mlčela a spolehlivě jezdila. Dosloužila, tak jsme si koupili nové auto, ale je v něm tolik různých vychytávek, že nám došlo, že jsme zaplatili za něco, co vlastně vůbec nepotřebujeme,“ říká jednašedesátiletá Pavla, která řídí od svých třiceti let. A pokračuje: „Původně jsme si říkali, že už jsme přece jen starší věková kategorie a možná si s nejmodernější technikou nerozumíme, nejsme na ni zvyklí, ale zjistila jsem, že stejné názory mají i mnohem mladší lidé. Sousedka, které je pětatřicet, mi vyprávěla, co všechno pokaždé v autě vypne, než se rozjede.“
Podobné je to s mobilními telefony. Zakoupit si nyní nový jednoduchý přístroj je dost velký problém, většina z nich nabízí obrovské množství funkcí, které však mnoho lidí nevyužívá, nepotřebují je.
Britská antropoložka Lucy Suchmanová je jednou z mála osob, které se věnují zkoumání toho, nakolik se mění vztah lidí a moderních technologií. Patří mezi ty, kteří se na nadšení z toho, co vše dokáže umělá inteligence, dívají spíše s despektem a nesdílejí všeobecné mínění, že čím více budou počítače zasahovat do našich životů, bude se nám žít lépe. „Musíme odmítnout předpoklad, že technologická řešení jsou automaticky nejlepší. Příkladem je trend, kdy se neustále mluví o autonomních autech. Mnoho lidí žijících ve velkých městech by však mnohem více než auto, které jezdí samo, uvítalo, kdyby měli k dispozici funkční veřejnou dopravu,“ uvedla Suchmanová.
V poslední době se stala problémem například i snaha zakoupit obyčejné rádio. Poté, co některé stanice začaly vysílat v systému DAB si lidé, kteří je chtějí přijímat, byli nuceni koupit digitální rádia. Tady je zkušenost pětapadesátiletého Tomáše: „Moje máma špatně vidí, má revma a není schopna ovládat malá tlačítka. Hledal jsem proto digitální rádio, které by šlo nastavit tak, aby ho mohla jen vypnout a zapnout. Poslouchá rozhlas celý den, nejvíce má ráda stanici Český rozhlas Dvojka a právě kvůli tomu jsme hledali nový přístroj, protože na starém už ji nechytila. Pořízení přijímače s jednoduchým ovládáním se stalo dobrodružstvím. Projel jsem deset prodejen, strávil hodiny na e-shopech, dva přístroje jsem nakonec vracel. Prodavači nebyli schopni pochopit, že stará téměř nevidomá paní s rukama zkroucenýma nemocí, nemůže mít rádio, na kterém na displeji naskakují různé ikony a je třeba mezi nimi rychle přepínat. I já měl s některými přístroji co dělat a to byly ty z kategorie nejjednodušší.“
Na jedné straně nejrůznější technické vymoženosti a umělá inteligence život značně zjednodušují, zpříjemňují, na straně druhé do něj vnášejí mnoha lidem pocit, že se vyvíjejí a mění tak rychle, že není v jejich silách držet s nimi krok. Když si člověk na něco zvykne, hned se objeví něco nového. Počítače a mobilní telefony neustále hlásí, že potřebují aktualizace, programy, se kterými si uživatelé zvykli pracovat, jsou náhle zastaralé a je třeba stahovat nové. Veškerá komunikace se odehrává elektronicky, což je pro mnohé zjednodušení, ne však pro všechny.
„Zaplatila jsem si zájezd a cestovka mi poslala smlouvu v elektronické podobě. Telefonovala jsem tam, jestli by mi ji poslali vytištěnou, přece jen jsme ji s kamarádkou chtěly mít pro jistotu v ruce, než jsme se vypravily na letiště. V cestovce mi paní řekla, ať si ji vytisknu sama. Sdělila jsem jí, že nemám kde. Velmi se divila. Jenže já žiju v malé obci, tiskárnu nemám a myslím, že nejsem sama. Nevím, proč by penzistka z vesnice měla mít počítač napojený na tiskárnu. Pak mi ještě ta paní poradila, ať si smlouvu uložím v mobilu. Když jsem jí řekla, že mám tlačítkový, vzdychla. Takže člověk s tlačítkovým telefonem zřejmě není hoden toho koupit si zájezd k moři a je považován za politováníhodného, nad kterým se dá jen povzdechnout,“ vypráví se smíchem jednasedmdesátiletá Irena.
Současný trend je takový, že se mnozí lidé stydí přiznat, že je přemíra moderní techniky vysiluje a přináší jim víc starostí než radostí. Obávají se, že by je okolí považovalo za nemoderní a neschopné mrzouty, kteří se zasekli v minulosti. Mnohem lepším řešením však je nebát se ozvat a dávat najevo, že ne všichni mají stejné potřeby a představy o tom, co je užitečné, potřebné, nezbytné.
