Paní, vy máte krásného pejska. Moc vám to spolu sluší, mohl bych si vás pohladit?
Když takovou větu řekne muž cizí ženě při venčení v parku, je to vysoce riziková záležitost. Může počítat s více variantami vývoje v následujících minutách.
Mlčení, oči obrácené v sloup, tedy jasný signál typu: Neobtěžuj, tenhle pokus o kontakt je fakt trapný.
Vyděšený výraz, útěk: Pomoc, v parku je úchyl, volejte policii!
Úsměv a reakce: A tohle říkáte každé ženě se psem, kterou potkáte, že? Jasný signál, že žena je sebejistá, veselá, třeba si chce popovídat.
Jenže, proč by se muži do tak riskantních situací pouštěli, když pravděpodobnější jsou varianty jedna a dvě než na třetí? Ano, je to tak, z našich životů pomalu mizí flirtování, komplimenty, legrácky, tedy to, co dříve bylo ve vztazích mezi muži a ženami běžné.
Přibývá názorů, že ve společnosti, kde jsou si muži a ženy naprosto rovni, nemají místo, ba i názorů, že jsou pro ženy ponižující.
Výsledek? Lidé si odvykají říkat si milé věci, chválit se, lichotit si navzájem. Obávají se totiž, že by si to druhá strana mohla vykládat jinak, že by z toho mohly být problémy.
„Asistentka našeho ředitele si stěžovala, že ji obtěžuji. Já byl v šoku. Přece si nikdo nemůže myslet, že já šedesátiletý chlap, bude obtěžovat sedmadvacetiletou holku. Jenže o mě se to ve firmě opravdu vyprávěo,“ říká jednašedesátiletý Jiří, který pracuje pro jednu velkou finanční společnost. „Ředitel je kamarád mého syna, známe se i z jeho rodinou, tak jsem se šel na rovinu zeptat, co to znamená. Řekl, že ví, že to nemyslím špatně, ale že je naprosto nepřijatelné, abych jeho asistence říkal, že jí to moc sluší. Že je to neprofesionální a ona se proti tomu oprávněně ohradila. Tak jsem se jí omluvil s tím, že za mých mladých let to holky braly jako lichotku, ne jako ponížení. Načež prohlásila, že jsem omluvu zlehčil a tím ji ponížil podruhé,“ vypráví.
Ve Velké Británii proběhl průzkum snažící se zjistit, zda je ženám lichocení od kolegů a cizích mužů příjemné či ne. Celá pětina Britek si nedokázala vzpomenout, kdy se naposledy vůbec s nějakou lichotkou setkala, polovina uvedla, že je ovšem považuje za příjemné.
Jednadvacet procent jich uvedlo, že komplimenty nemají rády, cítí se při nich trapně a jsou přesvědčeny, že do současného světa nepatří.
Strach z toho, že kompliment bude vykládán jako nevhodné zasahování do soukromí či přímo obtěžování a nevychovanost, mnohdy vede k tomu, že se lidé bojí vyslovit jakékoli uznání či pár příjemných slov. A vůbec nemusí jít o lichotky, které mají jakýsi lehce sexuální podtext.
„Často se říká, že lichotky otevírají cestu k srdci ženy, přitom lichotky rádi přijímají i muži. Snaží se sice působit jako drsňáci, kteří vše zvládají, ale i oni rádi slyší, že se partnerce líbí nebo že se jim něco povedlo,“ uvedl psycholog Pavel Rataj.
„Řekla jsem jednomu pánovi, který se mnou stál ve frontě u bufetu na horách, že má hezké tričko. Podíval se na mě nejdříve vyděšeně. Já upřesnila, že se mi na něm líbí motiv železnice, že mám syna, který je nadšenec do vlaků, tak jsem se chtěla zeptat, odkud ho má. Bylo ihned znát, že se mu ulevilo, asi se lekl, že ho balím. Pak jsme si hezky popovídali,“ říká se smíchem třiašedesátiletá Jana. A dodává: „Já ráda lidem říkám, když se mi na nich něco líbí, když udělali něco dobře. Stejně tak to ráda slyším. A nemusí jít jen o muže. Před časem mi jedna paní v tramvaji řekla, že mám dobře ostříhané vlasy, ptala se do kterého kadeřnictví chodím. Zbytek cesty jsme strávily příjemnou debatou. Vždyť to je přece milé.“
Komplimenty a lichocení se během posledních let proměnily, získaly podobu lajků na sociálních sítích. Na nich se lidé navzájem vychvalují za cokoli, ale z osobních kontaktů, z běžného života příjemná slova vyjadřující pochvalu, obdiv a uznání spíše mizí.
Zdá se, že lidé jimi začali naopak plýtvat směrem k dětem. V komunikaci s nimi se to hemží výrazy: nejlepší, úžasný, špičkový, geniální, šikulka.
Možná, že proto už pak nezbývá na chválení dalších lidí v okolí síla a kapacita. Jenže, pak se stejně často ukáže, že kdo ovládá umění skládat komplimenty, má to v životě často jednodušší, je oblíben a co víc, snáze dosahuje svých cílů.
V jednom domě například posílá společenství vlastníků bytů na jednání s úřady zásadně jednoho z obyvatel, který se osvědčil tím, že umí lichotit úřednicím. „Jednali jsme několikrát s mimořádně nepříjemnou paní. Jednou jsem se za ní vypravil a na úvod při vstupu do kanceláře řekl, že jsem se už minule chtěl zeptat, čím tak pěkně voní, jen že mi to bylo trapné, ale že dcera bude mít narozeniny, nevím, co jí koupit a uvažuji o parfému. Ta žena úplně roztála, nakonec mi dokonce napsala na papírek název vůně. A od té doby, kdykoli tam přijdu, je výrazně příjemnější. Nakonec jsme to, kvůli čeho jsme s ní jednali, vyřídili o dva měsíce dříve, než tvrdila, že je to možné,“ vypráví pan Stanislav. Je mu sedmdesát a říká, že mu současný svět, ve kterém je lichocení ženě často považováno za pokus o sexuální obtěžování, připadá smutný a pokrytecký.
Ano, toto je jedna z oblastí, ve které se ukazuje, že se vnímání vztahů mezi starší a mladší generací výrazně změnilo. I když je pravda, že hranice mezi trapností a vtipností je v případě komplimentů často velmi tenká.
