Slovníky
Úvodní foto: autorka

Slovníky

27. 3. 2022

Mám moc ráda slovníky. Především jazykové.

Dva základní druhy slovníků jsou překladové – dvojjazyčné a vícejazyčné – a výkladové – které vysvětlují význam slova nebo pojem týmž jazykem. Výkladové se dále dělí na naučné a jazykové. Mezi naučné slovníky patří všeobecné encyklopedie a slovníky specializované na určitý obor – např. psychologické, sociologické, filozofické, lékařské aj.

Jazykových slovníků je spousta. Mnohé nejspíš jako první napadnou slovníky překladové. Takové, které používají třeba při cestách do zahraničí. Tedy spíš slovníčky. Případně konverzace. Nebo slovníky cizích slov. Každý jistě zná i slovníky jednojazyčné. Například slovník spisovné češtiny. Podobná jsou pravidla českého pravopisu – jen se nejmenují slovník. Mezi jednojazyčné slovníky patří dále slovníky historické, etymologické, dialektologické, terminologické, frazeologické, frekvenční, retrográdní, synonym, slangů, pravopisné, zkratek aj.

Slovníky jsou velmi užitečné. Hledat v nich ovšem vyžaduje znalost abecedy, případně azbuky. Nejspíš si řeknete, že abecedu umí každý. Já ji také odříkám bez zaváhání. I na azbuku bych si troufla. Jenže, když chci najít ve slovníku nějaké konkrétní slovo, má znalost abecedy se občas někam vytratí. A já slovníkem zmateně listuji. Samozřejmě ve slovnících větších. Kapesní nepoužívám.

Své kouzlo mají slovníky staré. Několik jich mám po dědečkovi, který četl knihy především v němčině.

Je také důležité, co všechno vám konkrétní slovník u hesla nabízí, abyste mohli slovo cizího jazyka použít ve větě správně. Druhý pád, množné číslo, tvary minulého času silných sloves aj. Také slovní spojení. Protože učit se „slovíčka“ izolovaně není zrovna nejlepší způsob osvojování cizího jazyka.

Použití slovníku při překládání textu ještě nemusí vést k úspěchu. Mám zkušenosti z latiny na gymnáziu. Gramatiku jsem uměla dobře. Ovšem, jakmile došlo na překlad, nastaly problémy. Jedno slovo mívalo hodně významů, a než jsem se dobrala toho správného, čas vyhrazený na písemku se povážlivě nachýlil. Pokud vás napadne, že jsem měla vycházet z kontextu, řeknu vám, že to už vím taky, dlouho. I to, že překládat doslova nelze. Je třeba zachovat smysl textu. Vzpomínám si, že jednou jsem dostala z překladu z latiny čtyřku. Starší sympatická paní profesorka to nesla těžce. Vtom se přihlásila moje sousedka v lavici a řekla: „Paní profesorko, když ono jí nebylo dobře a bála se vám to říct“. Nebyla to pravda a velmi mě to zaskočilo. Asi proto jsem působila přesvědčivě rozpačitě. Hodná paní profesorka mi vyhubovala a známku anulovala.

Na semináři němčiny na fakultě jsem byla pokárána, že nevím, co je retrográdní slovník. Taková samozřejmost. Má neznalost vzbudila údiv nejdřív u vyučujícího ruštiny, který ji odhalil. Posléze mi ji vytkla naše skupinová učitelka, germanistka. Pochopila jsem, že katedra rusistiky a neslovanských jazyků měla téma k diskusi. Od té doby to vím. Je to slovník zpětný; hesla v něm jsou řazena podle abecedy od konce, podle pravé strany slova. V němčině se mu říká rückläufiges Wörterbuch – to slovo přímo ukazuje na to, jak písmena běží pozpátku. Doma mám retrográdní slovník češtiny.

V zaměstnání jsem kdysi měla slovník rusko – čínský a čínsko – ruský. Moc se mi líbily. Při stěhování jsem se jich bohužel musela vzdát.

Spousta slovníků je k dispozici i v elektronické podobě. Ale kniha je kniha. Překladače jsem zkusila pro informaci asi dvakrát. Děkuji, nechci. Ovšem dopustit nedám na Internetovou jazykovou příručku.

Někdy si ve slovnících jen tak čtu. Pro zábavu. Ale hlavně jsem ráda, že je mám.

jazyk kultura literatura
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Kdysi byly slovníky nutností, dnes dávám přednost elektronické formě. Podobně jako Martina jsem měla ráda encyklopedie, máme jich doma mnoho, ale rychlejší a aktuálnější je info na internetu.
Martina Růžičková
Věro, máš opravdu pěknou sbírku slovníků. :-) Vždy jsem měla raději encyklopedie. K mým oblíbeným patří např. Slovník světových literárních děl, různé encyklopedie výtvarného umění, Špalíček turistických zajímavostí Česka. Jako velký poklad chovám obsáhlé Umělecké památky Čech z roku 1957, které redigoval Zdeněk Wirth. Dostala jsem je od tátova přítele, který mě jako dítě učil vážit si památek a přírody.
Petr Dvořák
Jaké je praktické využití retrográdního slovníku?
Anna Potůčková
Co se týče slovníků doma mám slovník česko-ruský a opačně, německo-český a opačně, česko-anglický. Česko-ruský je z doby mé povinné školní docházky, zbývající dva pak z povinné školní docházky mých dcer.
Vladislava Dejmková
Díky za typ na Internetovou jazykovou příručku, tu budu určitě využívat. Slovníky mám ráda též, ale z praktických důvodů dávám přednost těm v elektronické podobě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.