Druhá kurzivka na krávy

Dokážu si představit tu neskutečnou oázu klidu někde na louce. Nedaleko se pasou krávy a příroda je jak z pohádky...Všimla jsem si, že v oknech chaty i na balkoně jsou květiny. Díky za krásný článek.

Libore, tak takhle blízko jsem s kravami jako ty nekomunikoval. Bohužel. Ale sdílím tvůj názor, že jsou to příjemná a užitečná zvířata. Sblížit se s nimi už asi ale nestihnu.

Moc hezká vzpomínka. Také se krav obvykle bojím, ale ty, které jsme potkávali na alpských stezkách ve Švýcarsku, ve mně strach neprobouzely. :-)

Libore, volům budiž sláva. Ale jen těm čtyřnohým. Ti dvounozí si slávu nezaslouží. Díky za návštěvu.

Již jsem se o tom asi dříve někdy zmínil, ale vděčím krávám (nebo možná spíš volům) za to, že jsem vůbec na světě. Můj dědeček se narodil na malém statku a když se jednou jako mrně batolil před zapřeženým párem za vozem s nákladem, tak mu to volské či kravské zachránilo život. Jeho tatínek o něm nevěděl, seděl na kozlíku a marně na ty dobré duše hulákal. Nepovedlo se mu je přinutit k chůzi. Dokonce ani když použil bič. Tomu říkám velké zvířecí IQ, vzpomínám s láskou na ně i na dědečka. ♥

Milé dámy, děkuji vám za komentáře. Byli jsme v Hohe Tauern s kamarádem ještě před sezónou, turistů bylo málo, ceny slušné a Alpy jsou kouzelné, hlavně ta nádherná údolí s potoky, rozkvetlými loukami a pochopitelně i s krávami.

Tato kurzivka skutečně vnesla do našeho obývacího pokoje "neskutečně poklidnou a pohádkovou atmosféru pozdního alpského jara", přestože u nás teprve začíná.

Vždycky nás zajímalo, jak to ty krávy v těch stráních v Alpách dělají, že drží balanc, až jsme dospěli k názoru, že mají tu horní nohu kratší...ale to by pak mohly chodit jen jedním směrem :-))

Jendo, opět moc pěkné. Mně se kravky v Alpách taky líbily, i se svými zvonečky.

Také jsem obdivovala pasoucí se krávy na horských úbočích rakouských Alp a divila se, kam až se odvážily. Zase jsi mne potěšil, tohle je moje parketa, tomu rozumím.