Kdysi dávno jsem byl v sauně. Měl jsem za sebou náročný krajský přebor v šermu a stejně náročné posezení u vína v noční kavárně Parnas. A byl jsem ze vší té aktivity unavený.
V sauně se mi nelíbilo. Bylo tam horko a samí chlapi. A navíc, spodní lavice byly obsazené, a tak jsem musel na horní, tu nejteplejší. Na nahatých chlapech jsem nic zajímavého, kromě velkých pupků, neviděl. Já, v té době aktivní sportovec, jsem takový pupek neměl. A tak jsem raději zase odešel. Nejsem na chlapy.
Na tuto drobnou příhodu z mládí jsem si vzpomněl, když jsem byl se ženou po dlouhých letech na krátkém léčebném pobytu v Piešťanech. V suterénu našeho lázeňského hotelu bylo totiž welness. V ceně pobytu. A já jsem, po tolika letech, zatoužil saunu opět zkusit. Dnes bych se mezi chlapy s pupkem asi ztratil. Hezky se časem vyvinul. Člověk se holt pořád vyvíjí. A nejen duševně. Žena mi ovšem saunu rázně rozmluvila.
„Hele, ty starej kardiaku, vždyť tě tam klepne pepka. A co já si počnu sama? Když chceš saunu, tak půjdeme do infra sauny. Ta je příjemnější, je tu taky.“
Na rozdíl od své ženy jsem byl ale vstřícnější k možnosti se ve vhodných příležitostech prezentovat nahatej. Nikdy mi to nevadilo. Bohaté zkušenosti ještě z minulého režimu z nuda pláží na kunratickém Šeberáku či na Lhotě u Brandýsa, nebo později na pražském Džbánu, mne nijak psychicky neomezovaly svléknout se k tomuto piešťanskému aktu saunování docela. Žena moji nudistickou náklonnost nesdílela a vstoupila raději do infra sauny v prádle. Plavky jsme bohužel neměli.
Přesně takovou parní lázeň jsem potřeboval. Infra sauna byla příjemná a pohodová. A pro mě i moji ženu přijatelnější než ta pravá. Když už mi bylo moc horko, tak jsem z té kukaně vylezl a korzoval po chodbě. Potkal jsem při tom dvě dámy, které tam korzovaly také, a navíc hovořily rusky. Zřejmě byly navyklé na ruskou baňu a byly taky nahaté. Protože jsem sem slušný člověk, tak jsem je slušně pozdravil, řka – zdrávstvujtě! Rusky se na mne zašklebily, pozdrav opětovaly a jejich pohledy sklouzly po mém těle trochu doleji. Ten pohled jsem opětoval.
Statná masérka se mě následně ujala a celou hodinu mě opečovávala tak důkladně, až jsem se obával, když se přiblížila do oněch míst, že svou práci ukončí trochu netradiční masáží. Ale nestalo se tak. Netroufám si zde říci, zda bohudík, či bohužel. Ale asi bych to přežil. Ovšem moje žena mě pozorně hlídala a nic takového by nepřipustila. Tím spíš, že jsem masáž zvládl kupodivu v přiměřeném stavu.
Piešťany byly skvělé. Od té doby jsem takovou masáž už nezažil. A s klidem mohu říci, že bohužel. Jen ten můj pupek opět o něco narostl.
*