Tyto otázky jsou časté, ale nyní se ukazuje, že zbytečné. Stačí, aby přišla pandemie nebo válka a vše se mění.
Za uplynulých sto let se českým ženám v průměru prodloužil život o více než třicet dva roků. Mužům o dvacet devět let. Ta čísla zní neuvěřitelně, že? Nejvíce se zvýšila střední délka života v poválečné době, kdy se ve většině Evropy rozjížděla všeobecná zdravotní péče, začalo se preventivně očkovat a dostupná se stala antibiotika. Demografové, statistici a lékaři se shodují, že jednou z hlavních příčin prodloužení věku bylo očkování proti tuberkulóze, kterou se podařilo téměř úplně vymýtit, zatímco dříve se na ni umíralo běžně.
Nyní žijí české ženy plus minus o šest let déle než čeští muži. Čím to je, když mají v podstatě stejné životní podmínky? To je otázka, která stále vyvolává diskusi. Když se muži v průměru dožívali nižšího věku dříve, bylo to pochopitelné – mnozí zemřeli ve válkách nebo na zranění, která v nich utrpěli. Častěji než ženy pracovali v těžkém průmyslu, kde byla rovněž větší pravděpodobnost, že se zhorší jejich zdraví, což zkrátí jejich život. Dá se tedy odhadovat, že se rozdíl mezi délkou života bude postupně smazávat, protože nyní dožívá generace, u níž ještě tyto rozdíly v životním stylu byly patrné.
Ještě větší propast než u nás je v rozdílném dožití mužů a žen v Rusku, tam ženy průměrně žijí dokonce o jedenáct let déle. Naopak ve Švédsku jde jen o dva roky a rozdíl se stále snižuje. Z vývoje ve většině evropských a rozvinutých zemí se dá usuzovat, že se rozdíl spíše srovnává než aby se zvětšoval. Statistici a demografové dokonce ve Velké Británii zveřejnil prognózu, že tam se délka dožití obou pohlaví srovná v roce 2032.
Odborníci, kteří se touto problematikou zabývají, však upozorňují, že bychom se neměli zabývat převážně čísly, protože hlavní roli vždy hraje to, co člověk prožil. A nikdo neví, co ještě prožije, což uplynulé dva roky velmi jasně ukázaly. Přišla pandemie a statistiky najednou vypadají jinak, než podle prognóz vypadat měly.
„Od roku 1920, od kdy Český statistický úřad zveřejňuje úmrtnostní tabulky, nebyl dosud, s výjimkou válečného období, zaznamenán tak výrazný pokles naděje dožití jako v roce 2020,“ uvedl David Morávek z Českého statistického úřadu a dodal: „Ve vývoji průměrné délky života došlo k návratu zhruba na úroveň roku 2013.“ Ano, k tomu stačily poslední měsíce roku 2020, kdy epidemie nabrala na síle a lidé umírali mnohem častěji než dříve.
Odborný časopis Statistika a my, což je magazín Českého statistického úřadu, také zveřejnil zprávu potvrzující, že v roce 2020 poklesla takzvaná naděje dožití – tedy průměrný počet let zbývajících člověku do konce života – ve všech věkových kategoriích. Například u žen ve věku šedesát pět let se naděje dožití zkrátila o téměř rok, u mužů v tomto věku o více než rok, když údaje srovnáme s rokem 2019, tedy dobou před pandemií covidu. V posledních dvaceti letech přitom měla naděje dožití jednoznačně rostoucí trend. Odborníci často v této souvislosti používají výraz modální délka života, což znamená věk, kdy lidé nejčastěji umírají. Když se podíváme na rok 2020, nejčastěji muži umírali ve věku osmdesát dva let a ženy ve věku osmdesát sedm let, přičemž se ve srovnání s předešlým rokem tento věk snížil u mužů o dva roky a u žen o jeden rok.
„Ukázalo se, že růst zemřelých se dá rozdělit na dvě poloviny. Část zemřela v důsledku příčin úmrtí na covid a s covidem, druhá část v důsledku jiných příčin, což ale souvisí se zanedbanou preventivní péčí, kdy bylo zdravotnictví přetížené péčí o covidové pacienty,“ uvedla demografka Dagmar Dzúrová.
Takže se statistiky najednou začaly vyvíjet jinak, než jsme si zvykli v uplynulých letech, protože zemřeli třeba lidé, kteří by za jiných okolností měli šanci ještě několik let žít.
Hlavní roli v tom, kdo naplní průměr a kdo bude tím, který se od něj odlišuje, nakonec vždy hraje to, co který konkrétní člověk prožil a co mu bylo dáno od rodičů. „Dispozice k dlouhověkosti je dána dispozicemi k chorobám. Pokud člověk nemá vrozené vlohy pro nádorová onemocnění, cukrovku nebo například aterosklerózu, má opravu šanci dožít se vysokého věku,“ uvedl geriatr Zdeněk Kalvach, ale upozorňuje, že i kdyby lidé v průměru časem odcházeli ze světa v osmdesáti pět až devadesáti letech, po tomto věku by pak umírali poměrně rychle, protože takto starý organismus už prostě není schopen nemocem a běžným stresorům odolávat.
V souvislosti s delším životem žen se často mluví o tom, že většina žen se více stará o své zdraví, častěji chodí na preventivní prohlídky a ve vyšším věku žijí aktivněji než muži. Nicméně stárne generace, v níž muži o sebe velmi dbají. Do penze odchází muži, kteří po listopadu začali podnikat, mnozí si vybudovali kariéry, vydělali peníze a jsou zvyklí se o sebe starat. To znamená, že sportují, méně kouří a méně pijí alkohol, než bylo běžné v generaci jejich tátů a dědů. Méně mužů také nyní pracuje v těžkém průmyslu, v profesích, v nichž hrozí zranění či smrt. Ano, ubylo horníků, hutníků.
Naopak, mnohé ženy kouří a pijí alkohol v mnohem větší míře, než tomu bylo běžné u generace jejich matek a babiček. Takže, kdo ví, jak to časem s těmi rozdíly v délce života bude vypadat.
Už nyní jsou k dispozici údaje, podle kterých se u žen zkracuje nejen relativní část života prožívaná v dobrém zdravotním stavu, ale v mnoha evropských zemích tato zdravá délka života roste pomaleji než celková naděje dožití. Jinými slovy, doba, kdy ženy žijí bez jakýchkoli zdravotních omezení, se zkracuje. Takže pozor na unáhlené ženské řeči typu: ‚no jo, chlapi umírají dříve, oni nic nevydrží‘. Může se stát, že se ženy časem stanou rovny mužům i v této oblasti.