Kateřina - majitelka poněkud divoké teriérky - se tak dlouho potkávala v parku při venčení s jedním pánem, až si jednou společně zašli do blízké restaurace. „Nejsem typ, který se dává do řeči s cizími lidmi, ale když jsem venku se psem, povídám si pořád s někým. Plyne to tak nějak přirozeně, pejskaři se prostě dávají do řečí, zatímco se jejich psi očuchávají, hrají si nebo na sebe třeba vrčí,“ vypráví. Na její fenku Zuzanku často vrčela jiná fenka. „Bylo to legrační, protože obě si jsou velmi podobné. A přitom na sebe vždy, když se potkaly, pouštěly hrůzu. Ta fenka vždy chodila s pánem, nikdy nebyla v parku s nikým jiným. Potkávali jsme se často, evidentně jsme venčili ve stejnou dobu. Časem jsme se už zdálky na sebe smáli a komentovali příšerné chování těch našich chlupatých holek. Jednou jsme si řekli, že je skamarádíme a vydali jsme se na procházku společně. Ony se opravdu uklidnily. Při dalším setkání jsme šli do zahradní restaurace. No a pak jsme se už začali rovnou domlouvat, kdy se zase v parku uvidíme,“ říká. Výsledek? Uplynuly dva roky a Kateřina a její fenka jezdí páníčkem a druhou fenkou na dovolené do kempu, na víkendové výlety a zcela vážně uvažují o tom, že si pořídí společný větší byt a sestěhují se. „Naše feny si rozumí báječně, hrajou si spolu, spí vedle sebe. No a my dva taky,“ říká Kateřina se smíchem a dodává, že by ji nikdy nenapadlo, že si po padesátce najde přítele.
„Nejtěžší je při seznamování vymýšlet úvodní věty. Ty jsou nejtěžší. Pes to udělá za vás, takže je při seznamování jednoznačně výhodou,“ říká moderátor úspěšného televizního pořadu Honza Dědek, který díky své fence také před časem našel lásku. Na procházce podél Vltavy potkal sympatickou slečnu, jejíž fenka si velmi rozuměla s tou jeho. Dali se do řeči, pak si vyměnili telefonní čísla, následovala esemeska naznačující, že fenky by se rády zase viděly.
Lidé, kteří si pořídí psa, jsou zpravidla překvapení, jak hodně se jejich život změní i v tom smyslu, že mezi pejskaři je běžné navazovat kontakty. Přesněji, psi navazují kontakty mezi sebou a lidem nezbývá nic jiného, než si něco říct taky. Vznikají tak podivuhodné situace, od těch milých až po ty vrcholně trapné.
Někteří pánové berou psa jako jasnou záminku, jak oslovit dámu, u které by si na to jinak netroufli. Padají věty typu: „Slečno, vy máte hezkého pejska, můžu si vás pohladit?“
„Ty jsi šťastný, kamaráde, že máš takovou krásnou paničku, já bych chtěl taky takovou.“
„Naši pejsci si rozumí, že by to byla náhoda?“
Některé paničky se začnou usmívat, jiné nasadí nepřístupný výraz a mění směr. Je to risk jako při každém pokusu o seznámení, ale když je v jeho centru pes, případné neúspěchy nepůsobí tak trapně. Vždy se nakonec je možné tvářit, že jde jen o nezávazné tlachání, jehož cílem je vyplnit čas, kdy se psi očuchávají, kontaktují sami mezi sebou.
Může však docházet k situacím méně trapným, naprosto přirozeným, kdy se prostě dají do rozhovoru lidé, kteří se potkávají ve stejnou dobu na stejném místě a mají společný zájem – psy. Takže vůbec není nutno začínat rozhovor pokusy o vtipné věty, mnohdy je lepší povídat si o psích granulích, o klíšťatech či o zkušenostech s veterináři. Protože nejlepší vztahy přece vznikají tak, že lidé zjistí, že si mají o čem povídat.
Když Američan Dan Cohen zakládal psí seznamku, kamarádi se mu smáli, že se pomátl. Jenže ho napadlo, že je spousta osamělých lidí, kteří mají psy. Založil tedy internetovou seznamku určenou pro majitele psů, pak ji rozšířil i na majitele koček, ptáků, ryb a dalšího zvířectva. „Předpokládal jsem, že se budou chtít seznámit lidé se stejnými zájmy. Člověk, který má psa, si přece má co povídat zase s člověkem, který má psa. A při společném tématu odpadá první nervozita, to, že si lidé při seznamování nemají co říct,“ uvedl. Zájem předčil jeho představy. Zaregistrovaly se tisíce lidí. Začal pro ně pořádat seznamovací večírky, společné vycházky a výlety se psy. Díky této seznamce prý vznikly desítky manželství.
Ve Spojených státech proběhl průzkum mezi uživateli různých seznamovacích aplikací, ve kterém osmdesát procent lidí uvedlo, že když mají sebou psa, mají i více odvahy dát se do konverzace s někým cizím. Uváděli, že lidé, kteří mají na seznamkách fotky se psy, jim připadají důvěryhodnější, sympatičtější.
O čemž svědčí zkušenost jednapadesátileté Vlaďky z Ostravy. „Měla jsem fotku na seznamce, kterou jsem si nechala udělat u profesionální fotografky. Vypadám tam krásně, načesaná, nalíčená, k nepoznání. Ozývali se mi divní chlapi, dostávala jsem nechutné erotické nabídky. Pak jsem si status úplně změnila a dala si na profil civilní fotku, na které sedím na schodech a mám v náruči svého psa. Ozval se mi muž, poslal svou fotku, na které drží psa, který je mému hodně podobný. Jevil se jako sympaťák. Prožili jsme spolu pěkný rok. Sice náš vztah z různých důvodů nevyšel, ale zůstali jsme kamarády a prožili jsme spolu s našimi pejsky pěkné výlety, pěkné posezení v kavárnách. A dodnes, když jeden z nás potřebuje, ten druhý mu jeho pejska pohlídá,“ vypráví.
Pes však může pomoci nejen k nalezení lásky, ale třeba i k získání neméně cenného kamarádství. Není málo případů, kdy se díky pejskům daly do řeči třeba osaměle žijící dámy a časem se z nich staly přítelkyně.
