Fortaleza
Na pláži ve Fortaleze. FOTO: archiv Jarmily Komberec Jakubcové

Fortaleza

22. 4. 2022

Fortaleza je přímořské město, které se nachází v severovýchodním regionu Brazilie. Je hlavním městem státu Ceará. Fortaleza má asi 2,5 milionu obyvatel a tudíž patří mezi největší města Brazilie. Hlavní dominantou města je přístav, kam byli přiváženi  otroci z Afriky.

Cestu do Fortalezy jsem objevila v jedné větší cestovce, která nabízela čtrnáctidenní pobyt za velmi slušnou cenu. Ta byla srovnatelná s cenou na Kanárské ostrovy. A protože byl konec února, v Plzni padal sníh, neváhala jsem a za tři dny jsme s manželem odlétali do Brazilie. Ve Fortaleze v té době byla teplota okolo 30 st.C a moře 27 st.C.

Fortaleza se nachází přibližně 900 km od rovníku a je jedno z nejvyhledávanějších turistických center. Svítí zde 240 dnů v roce sluníčko a pláže jsou pokryté zlatavým pískem. Mezi nejznámější patří zejména pláž budoucnosti - Praia do Futuro. Zlatavý písek, modrá, čistá voda, restaurace a bary na pláži. Písek je tak slaný, že připomíná Mrtvé moře v Izraeli.

Let do Fortalezy trval přibližně 11 hodin s mezi přistáním na Kanárských ostrovech, kde jsme čerpaly palivo. Pak přelet napříč Atlantikem na letiště. První co nás na letišti čekalo, byla zjišťování zda jsme někdy už v Brazilii byli a nejsme nežádoucí osoby. Před letištěm nás očekával místní průvodce, který před léty hrál ve Spartě fotbal. Špatně mluvil česky, měl v brýlích jen jedno sklíčko a vůbec nevzbuzoval velkou důvěru. Také autobus, terým jsme jeli do hotelu nevypadal úplně bezpečně.V hotelu nás očekávala česká delegátka.

Hotel byl naštěstí pětihvězdičkový, velmi dobře zařízený a vybavený vnitřním bazénem. Před cestou do Brazilie jsme byli od cestovky informováni, že v období konce února a března je všude velká venkovní vlhkost až 90 procent, a proto se množí i komáři. Vzala jsem tedy do kufru el. odpuzovač a ihned dala do zásuvky. Pak jsem otevřela okno a komáři i přes odpuzovač nalétali do ložnice. Manžel nevěděl nic lepšího, než si na noc lehnout na balkoně do závěsné hamaky. Ráno byl tak poštípán, že první, co bylo, jsem od delegátky vyfasovala tekutý bílý pudr a štětkou na holení jsem ho celého natřela. Byl pak jediný, kdo se na ostrém brazilském slunci nespálil.

V Brazilii jsem pila tu nejlahodnější "brazilskou kávu" a manžel kouřil nejlevnější ameriky. Protože pobyt byl částečně uhrazen jako poznávací, jezdili jsme obden na celodenní výlety do okolí Fortalezy. Jedna z návštěv byl i místní prales. To byl nejotřesnější zážitek celého zájezdu. Byla nás jen asi polovina, kteří jsme se vydali s místním indiánským průvodcem. Cesta byla asi 2 km dlouhá, velmi úzká, místy cestu upravoval průvodce mačetou. Na stromech viseli stočení hadi, vřískali papoušci a na cestě lezli různí pavouci. Když jsme z pralesa vylezli ven, byla jsem ten nešťastnější člověk. Do pralesa jsem se vydala v bílých džínách a tričku, z pralesa jsem vylezla úplně špinavá s částečně potrhaným oděvem. Rozhodně se to nedá srovnat s procházkou našimi lesy.

Nejvíc se mi líbil nedaleký Aquapark, kam jsme došli po pláži. Za vstupné cca 300 reálů jsme si mohli užívat různé vodní hrátky a skluzavky. Krajina kolem Fortalezy připomíná Saharu. Nejoblíbenějším vozidlem jsou malé červené bugatky. S nimi lze absolvovat terénní jízdu dunami. Já bych to přirovnala k jízdě smrti. 

Na památku jsem si přivezla písek. V této zemi, kde Vás nic nepřekvapí, mají i suveníry písečné. Barevný písek směstnají nějakým zvláštním  způsobem do skleniček a pohárů tak, že do něj dělají malebné obrázky. Většinou na nich bývá zapadající slunce, palma a domeček nebo znak fotbalových klubů.

V Brazilii byl naším nejčastějším nápojem carpirinha. Je to míchaný alkoholický nápoj tvořený šťávou z limetek, cukru, ledu a kořelky zvané "cachaca". Ta se vyrábí z cukrové třniny a jak nám vysvětlil majitel místního lihovaru jedná se o takový "špinavý rum". Kdyby cachacu ještě jednou destilovaly, vznikl by bílý rum. Cachaca se hlavně vyráběla pro otroky, kteří sekali cukrovou třninu, což byla velmi těžká práce. V současné době  se cachaca  vyrábí asi ve 100 druzích a je národním nápojem Brazilců.

Co se týče jídla tak asi nejznámějším je taková podivná směs fazolí s masem. Moc se to jíst ani nedalo. V hotelu nejvíc podávaly hovězí bifteky s různými omáčkami, zeleninou a jako přílohu opět fazole. 

Na Brazilii budu dlouho vzpomínat, je to země úžasných kontrastů, bohatství na jedné straně, ale i chudoba lidí, kteří žijí v místních favelách okolo velkých měst. Země obrovské kriminality, televize denně vysílá 100 programů, z nich polovinu tvoří telenovely typu Esmeralda, Divoký anděl atd. A tak jsem dovolila s několika zážitky se s Vámi podělit.

cestování dovolená exotika
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vzhledem k invektivám k mým článkům ze strny Jitky C. u žádné články o cestování psát nebudu. Je pravda, že reportáže na TV ZOOM nám všem přibližují exotické země než "nějaký článek na íčku".
Helenka Vambleki
Jarmilo, děkuji za tvé pocity, které jsi stačila šťastně prožít s manželem, máš na co vzpomínat!
Helena Přibilová
Paní Jarmilo, děkuji za Váš zajímavý článek o Brazílii a těším se na další postřehy z Vašich cest.
Jitka Caklová
Ničím se netrápím, jen jsem napsala, když chceš cestopisem někoho obohatit, tak bez fotografií vyjadřuješ jen své pocity a je to nuda.
Jitka Caklová
Jarmilko, proto jsem napsala, proti gustu žádný dišputát. Soudě podle sebe, nerada cestuji do zahraničí obzvláště, knihy nekupuji, protože nečtu a taky žiji. Ale zase umím dobře vařit, péct, starat se o dům a zahradu i o své tělo i Duši a ráda se tím chlubím :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Jitko já mám také pořady na TV ZOOM moc ráda. Rozhodně takové reportáže přiblíží život v zicích zemích lépe než nějaké články. Jinak nemám důvod se chlubit, někdo cestuje, někdo třeba si kupuje knihy atd. Každý máme jiný žebříček hodnot. Tak se tím netrap - dva roky jsem skoro vůbec necestovala a taky žiji.
Jitka Caklová
Pokud chci někoho obohatit svými zážitky, ze vzdálených obzvláště, tak bez fotogalerie je to nuda. Dle titulní fotografie a dodatku 12:47 to vnímám jako bohapusté chlubení, ale proti gustu žádný dišputát. Raději se podívám na Prima ZOOM.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jsem ráda, že jsem cestovala jak to šlo. Pak přišla doba covidová a bylo po turistice.Dnes už jsem o pár let starší a asi bych do Jižní Ameriky necestovala. Budu ráda když letos zvládnu Omiš v Chorvatsku a případně když situace dovolí Izrael. S manželem jsme byli i ve Venezuele, Argentině, Peru a Mexiku. Příště napíši ár postřehů z Kuby a Dominikánské republiky.
Hana Rypáčková
Cestování je bezva, uděláš si svůj obrázek a zkušenosti jsou k nezaplacení.
Martina Růžičková
Moc pěkný článek o nevšední dovolené.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.