Glosa o laskavosti

Paní Křapová, to co jste popsala v úvodu, tak to dělám běžně také, ale nenazýval bych to ani laskavostí, ale jen slušným chováním a když mne bude zrovna bolet zub, nebo pojedu do nemocnice za manželkou, kterou porazilo auto, nebo budu mít i jiné starosti a odpustím si „tu nadstavbu“ v tom vyjadřování, tak to neznamená, že jsem nějak svět učinil méně laskavým zrovna já. To téma tady už bylo podobné, proč se muži ženám už nedvoří, že se je bojí pochválit, atd. Vše souvisí s časem, zatímco my starší jsme rádi, že si můžeme sem tam s někým prohodit vlídné slovo (někdo se i rád pohádá), tak mladší lidé mají všeho plné kecky a nemají čas se s námi vybavovat a to často i s pokrevními členy rodin. Svět se mění. Kdysi si můj táta se svou sestrou vyměnili pohlednice třikrát do roka na svátky a narozeniny (telefon neměli) dneska si přejí i tady na íčku i docela cizí lidé i každý nový dobrý den – a informují se o počasí, i když naše republika je velká jako plivátko – tudíž je všude přibližně stejně, tak vidíte, že podle toho přece ta laskavost, měřeno podle toho, by se dalo říct, naopak ve společnosti díky možnostem techniky stoupla, lidé spolu komunikují milionkrát více, než dříve, ale elektronicky – to je dobou. A k těm pohádkám – nevím zda přímo vašim pohádkám – ještě humorné pojednání. Laskavý svět - laskavé pohádky – pravdu o pohádkách už publikoval Jára Cimrman, cituji: „Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v niž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen, když ale děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou“

To, že laskavostí ubývá, není vinou toho slova, ale nás lidí. Takže je zase jen na nás, aby se laskavost dostala do našich vztahů. Ač se to možná některým zde nebude zdát, já se o to snažím aktivně. Stačí pozdravit ve vlaku průvodčí, zeptat se sedících, zda je vedle nich místo, při vystupování průvodčí říci nashledanou a popřát jí hezký zbytek služby, pokladní v obchodě něco hezkého... a vždy k tomu přidat úsměv. Funguje to, věřte mi. Samozřejmě jen tehdy, pokud to myslíte upřímně, bez vnitřního přesvědčení, že svět je špatný a všichni lidé jsou zlí a jen na všem chtějí profitovat na váš úkor. A také jsem tohle slovíčko začala používat něco jako svou značku - nyní ho mají mé knihy v podtitulu - Laskavé pohádky, Laskavé příběhy...

Ano, asi je pravda, že laskavosti ubývá . Důvodů je hodně - každý si dosadí... Ale laskavosti je možné se naučit. Tento proces začíná v rodinách, v komunitě. Pro mne laskavost znamená být pozorný, vlídný, přívětivý, pochopit druhého člověka a přijmout ho i s jeho chybami. Napřed ale musím začít u sebe. Spolupracuji hodně s mladými lidmi a shledávám, že jsou často laskavější než mí vrstevníci, zahledění do své neomylnosti. Líbí se mi mj. projekt Laskavec, který vyhledává a zprostředkovává příběhy dobrosrdečných lidí, kteří  dělají neobyčejné věci pro své okolí. Líbí se mi, když lidé nerezignují na dobro v nás.

V poslední mám pocit, že "laskavost" se z našich vztahů vytrácí.

Já jsem začal být na jakákoli větná spojení se slovem LASKAVÝ – LASKAVĚ doslova alergický a to od doby, kdy jsem zjistil, že si tu LASKAVOST někteří berou do úst až moc, přestože oni sami mají ve skutečnosti k ní stejně daleko, jako například Německá demokratická republika k demokracii. Ono to slovo spíše patří minulosti - do slovníku tak 100 let zpátky a taky už v té době bylo používáno až s ironickou příchutí, kdy se laskavě žádalo o zaplacení činže, dluhu, aby přestal dotyčnému v noci štěkat pes, žádalo se laskavě, aby se manželé přestali hádat a rušit noční klid a v neposlední řadě jsem to naposledy slýchával doma: „Mohl bys laskavě vynést koš do popelnice!“ Ono se to slovo totiž používá převážně špatně, laskavě (tedy mile – vlídně) můžeme o něco žádat, ale laskavě vynášet koš ani nejde.: A učit děti ve škole nějaké vlídnosti je také něco jako vystřižené z doby hrdinů knihy „Bylo nás pět“. Co by všechno měla dnešní chudák učitelka zvládnout, kdyby na ni každý navalil to svoje, co postrádá v dnešní uspěchané a moderní společnosti a on si to pamatuje, že to patřilo k jeho výbavě – nebo že to dokonce postrádal i v době svého zenitu – žádná doba neměla jen laskavé – vlídné lidi. Ona dnešní učitelka – škola je musí připravit na tu dnešní dobu a ta vůbec není laskavá – je dravá, na té lepší straně je pěkně lesklá, na té druhé dokonce smrdí mrtvolami - přeje jen vrcholovým sportovcům a celebritám a těm, kteří opravdu něco umí na světové úrovni. Stačí dokonce „jen“ pořádně polaskat a pak nakopnout mičudu a když k tomu ještě skvěle vypadáte, jako třeba Cristiano Ronaldo, tak máte hned 63 950 945,00 Kč za jeden měsíc. Dneska nestačí vychovávat děti ani rodiče, protože děti jsou dnes v mnohém už v deseti letech – například v informačních technologiích, o kilometry před rodiči a na své rodiče se koukají způsobem, jako my na sé dědy a babičky. Dnešní rodiče se snaží děti přes kroužky děti uvést nějakou rychlou cestou spíše do síně slávy, než k nějaké laskavosti. K dnešnímu světu patří spíše asertivita – umět se zviditelnit – učit se nové a nové věci – zbavovat se rychle starých věcí i starých učení – ideologií. Nenechat si zblbnout hlavu těmi novými ideologiemi a technologiemi – to je úkol nás dědů a babiček a u toho je můžeme trošku příkladem naučit, co je ta vlídnost. Proč ne, ale spíše to pojmout machiavelisticky (omlouvám se), hlavně nesmíme vychovat sice vlídné, ale otloukánky.:)

Moc hezké zamyšlení a u článku zatím i hezké komentáře. Laskavost jako taková opravdu mizí z naší společnosti a je jí čím dál méně. Bylo by moc krásně na světě i celé naší planetě, kdyby jsme k sobě navzájem byli laskaví co nejvíce. Vím že někdy to nejde a dokonce se najdou i takoví, že laskavosti konkrétního člověka dokážou i zneužít. Takovým příkladem může být třeba ochota jednoho člověka např. půjčit peníze někomu, kdo je momentálně v úzkých s tím, že mu je vrátí třeba do 2 měsíců a nakonec to dopadne tak, že své peníze věřitel už z dlužníka nedostane. A takových případů je docela dost. Nepomůže ani takovému člověkovi říci: "Mohl by jsi mě laskavě vrátit zapůjčené peníze?" Takže i ona laskavost musí mít mantinely. Doba je opravdu ted zlá, je tvrdá na nás na všechny a většina z nás je z toho značně rozhozená. Doba zkrátka laskavosti moc nepřeje a chtěla bych věřit tomu, že bude zase dobře a slova jako laskavost, ochota, upřímnost, pracovitost se stanou běžným jevem.

Můj tatínek byl celý život takový prvorepublikový, ženy oslovoval madam a slovo laskavost užíval často: Madam, byla byste tak laskavá a ... Dnes se slovo laskavost může někomu zdát jak z filmů s Oldřichem Novým, někteří to slovo, jak píše pan Zelenka, ani neznají, nahradila bych ho tedy - být milý ... Když budou lidé k sobě milí - sousedé, kolegové v práci a i třeba cizí lidé v obchodech nebo ve vlaku, a taky rodiče a paní učitelky k dětem (aby to odkoukaly), tak život bude laskavější :-)

Laskavost už zůstává někde v koutku a bojí se, aby nebyla odhalená a utlučená nelaskavou dobou. Laskavost se naučit nedá .Laskavost je někdy ještě mezi starými , věřícími lidmi, ale už také velmi málo. Doba začala být tak tvrdá, že laskavost už místa nemá. Mladí lidé už ji neznají vůbec. Oni ji k životu už nepotřebují. Přece nejsou měkýši. Když tak o tom přemýšlím , tak i ze mne doba laskavost už skoro vyhnala. To slovo asi opravdu už brzy vymizí. Škoda, byla to vlastnost hezká.

Souhlasím nejen s článkem, ale i s komentářem VJ. Někdy mám dojem, že za projev laskavosti se lidé stydí. Nebo význam tohoto slova ironizují větou - laskavě mi vlezte na záda. Laskavost v člověku buď je, nebo není. Nejsem si jista, že v současné společnosti se jí dostane sluchu.

Jendo, zajímavé zamyšlení. Myslím si ale, že příroda svůj vlastní rozum nemá, a proto nám nedělá nic naschvál. Vrací nám jen to, jak se k ní chováme. S nostalgií vzpomínám na čtyři roční období, která měla svůj typický charakter. Laskavost do učebních osnov (dnes jsou to „rámcové vzdělávací programy“) zahrnout nelze. Protože je to vlastnost. Ale mohli by ji dětem svým chováním ukazovat a vštěpovat učitelé. I rodiče. Pokud společnost není příliš laskavá, ale založená spíš na ostrých loktech, děti si laskavost těžko osvojí.