Pozdrav!

Soničko líbí se mi úvodní foto břízek. Moc hezký článek. Jsem ráda, že moji vnoučkové umí slušně zdravit, učila jsem je to od malička.

V současné době, především ve větších městech, lidé často na pozdrav jaksi "zapomínají" - a to i když potkají svého souseda, se kterým bydlí ve stejném vchodu paneláku. Zkusila jsem tedy takového, asi příliš zamyšleného souseda, pozdravit jako první. Někdy to po opakovaných pokusech dokonce k odpovědi pomohlo.

Ahoj :-) Také zdravím - při vstupu do krámu, průvodčí ve vlaku, odpovídám dětem u nás na vesnici - zdraví skoro všechny,i když se neznáme (puberťáky z dětí vyjímám), zdravíme se při výletech pěších i na kolech , jen velmi zřídka u pozdravu chybí úsměv :-) Tak ještě jednou - ahoj a hezký večer :-)

Dneska děti moc zdravit nechtějí, je to zvláštní...a je pravda, že pozdrav někdy lidi překvapí a vždycky jim zlepší náladu, tak ahoj!!!

Hezký článek i fotky. Dnes už málo rodičů učí děti zdravit. Vidím to u nově přistěhovalých mladých rodin v domě. Dospělí pozdraví, ale děti ne.

Soni, moc hezký článek i fotky. Také mě odmalička učili zdravit každého. A dneska ani nerozlišuji, kdo je mladší a zdravím klidně jako první. Když jdou na chalupě místní děti okolo mé zahrady, zdraví mě i několikrát denně, je to milé. Ve městě už to takové není. Nelíbí se mi, když dospělí pozdraví a děti pozdraví až po šťouchnutí nebo upozornění. A přidat k pozdravu úsměv, hned je na tom světě lépe.

Soňo, AHÓÓJ. Také mám ráda, když se lidi zdraví. V dětství jsem trávila léto na vesnici a byla jsem zvyklá zdravit každou „tetu“ a každého „strejdu“, které jsem potkala. Taky na to, že tito se zdravili navzájem. Zdravila jsem i při vstupu do obchodu prodavače za pultem; i jako dospělá. Když se objevily samoobsluhy, nějakou dobu mi trvalo, než jsem se tam odnaučila zdravit. I dnes, když potkám někoho na procházce v přírodě, mám nutkání ho pozdravit. A jsem ráda, když tak učiní on – jako mladší. Škoda, že se zdravení z našich životů poněkud vytratilo.

Pozdrav patří k cyklistyce i turistice. Když proti mě v lese jde někdo zakaboněný, mám radost z toho, že ho pozdravem a úsměvem potěším. Tak mějme se rádi!! Hezké všechno!!

Ahoj z Brna ! Soni, většinou zdravím jako první, nečekám až mě pozdraví mladší. Přijde mi to automaticky. A třeba i dvakrát. Hned je nálada veselejší. Pěkný článek i fotky. a kolo už jsem taky osedlala. :-)

Ahoj Soni, zdravím z Ústí. Taky zdravíme kolemjdoucí, když jsme venku v přírodě, je to slušnost a huba mi neupadne. Jo na kole se to jezdí, hlavně buď opatrná, takový držkopád není nic příjemného. Tak ať se ti dobře šlape do pedálů. :-)