Když se den vydaří
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Když se den vydaří

16. 5. 2022

Když se den vydaří a slunce svítí. Když se den vydaří a člověka nic nebolí, nebo jen trochu. Když se den vydaří se vším všudy a kolo je napumpované, může se vyrazit na malou projížďku. 

Kam já pojedu? Ty blízké trasy mám projeté, dál se mi nechce samotné, zkusím potrénovat nějaké stoupání. Vyrazila jsem přes Hostomice, Ohníč, směr Bžany. Jen ty náklaďáky z blízkého kamenolomu mi vadily. Vždy se mi kolo zatřáslo, když projely okolo mě. Musím říct, že kromě nich je to mírně frekventovaná silnice, tak to šlo. Zdravila mě Milešovka i kostelík v Hradišti. Začíná na některých polích svítit řepka do dálky, obilí už pěkně povyrostlo, jen by to potřebovalo déšť. Na křižovatce v Bžanech jsem obrátila kolo a odolala pokušení se rozjet nahoru směrem ke Kostomlatům. Bylo horko a tlačit kolo se mi nechtělo. Tak až příště. I tak to bylo 17 km. A kdo by si takhle chtěl vyjet, i občerstvení po cestě se vyskytne. Malý hostinec ve Bžanech, spojený s krámkem.

Na kole mě napadají různé více či méně duchaplné myšlenky a možná by některé stály zato se podělit s íčkem, až usednu nad řádky. No ale, teď už mi zase tak dobré nepřipadají. Jednu řeknu, která mě napadla, když jsem funěla do kopce. A to, když už jednou "nebudu, budu",  tak že se bych se třeba mohla vznášet nad tím vším, co mám tak ráda. Louky, pole, lesy, vesničky i města, řeky, potůčky a všechny ty pozemské krásy. Ale co já vím, jestli se jednou vůbec vznesu. Pak mě také napadlo, jak je důležité prožívat ty pozemské chvíle v poslední krátící se třetině života. Prožívat ji  jako jednu krásnou dovolenou, kdy tohle vše se může prožít. Protože nic z toho se už nebude opakovat, vždy přijde něco nového. Netrápit se minulostí, je už dávno pryč, netrápit se nad tím, co jsem chtěla a neměla, netrápit se chmurnými myšlenkami do budoucnosti, nejsem Sybila a co přijde, to přijde. Je tu přítomnost a tu si prožívám a chci i nadále prožívat, jak nejlépe umím a zvládnu.

Dojela jsem domů, píšu, mám klid v duši a těším se, že se natáhnu s knížkou pod smrk. Ejhle, telefon a prý máme pracovní schůzku odpoledne. Nechce se mi, jenže můj smysl pro povinnost mi nedovolí absenci. Kdysi jsem měla heslo: Cokoliv uděláš dobrého pro obec, uděláš i pro sebe. Tak tedy půjdu.

Moje malá úvaha pro dnešek končí, přeji všem jen dobré úvahy a chvilky, které potěší nás i okolí. A vězte, cokoliv uděláme dobrého pro jiné, uděláme i pro sebe!

glosa příroda Soutěž Do stovky
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Soni, moc hezky píšeš.Ráda Tvoje povídání čtu a se vším se ztotožnuji.Díky.
Jana Šenbergerová
..., tak je to opravdu krása. My teprve dnes vezeme kola ke zprovoznění. Už jsme na nich hodně dlouho neseděli. O to víc se těším, až vyrazíme do polí. Soňo, díky za "projížďku".
Naděžda Špásová
Ahoj Soni, úplně tě na tom kole vidím, jak si to šlapeš přírodou, ale nezapomínej, nic se nemá přehánět. Tak ti přeju ještě spoustu km do pedálů. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.