FEJETON: Blešák - sanatorium duše i těla

Moc pěkný článek. Na blešák do Vysočan chodím občas s kamarádkou. Ale nenakupuju,jen se tak kochám. Lpím totiž na svých věcech ,i po prarodičích, kterých mám na rozdávání . Nemůžu ještě přinést další, i když zrovna porcelán a sklo miluju.

Zase jste mne pobavil!

Mimochodem kromě blešáků jsou nyní zajímavé akce se swapy rostlin a rostlinek. Jeden takový bude 26.5. od 10 do 18 h na adrese Školská 7, Praha 1. Pořádá ho Zahrada na niti (viz www.zahradananiti.cz) a na tomto serveru lze nalézt i opravdu zajímavé čtení, např. historii rostliny Pilea (také zvaná palačinková rostlina nebo Chinese money plant) - viz https://zahradananiti.blogspot.com/2015/09/cinska-hadanka-vyresena.html. I sbírání a výměny rostlinek jsou zajímavé, již jsem jich hodně předal dalším zájemcům.

Již od teenagerovkých let mne podobné akce lákaly. Za socialismu jsem chodil na burzy odznaků na Václavské náměstí, k Novákům do Vodičkovy ulice, kde na kulečníkových stolech vyby vystavovány nabídky nejrůznějšího filatelistického materiálu apod. Byla tam vždy kouzelná atmosféra a zajímaví lidé. Sběratelského ducha jsem si udržel až do stáří a nyní, zejména po ovdovění, mám problém, co s tím vším. Včetně krásných věcí po manželce, např. sday broušeného skla, různých starších (někdy i starožitných) věcí apod. Mladí to nechtějí, mají své rodiny a vyznávají minimalismus. Holt doba se zásadně změnila. A člověk je z toho někdy posmutnělý. Současné blešáky mají do kouzla atmosféry opravdu hodně daleko. Bohužel. Ale jinak tleskám, fejeton je to krásný.

Nějak se s těmi blešáky míjím, ale ráda bych se po nich prošla. Asi bych nic nekoupila, ale bavilo by mě to. Jinak jsem stará konzerva, co funguje a mám to ráda, tak pryč nedám a mnohé staré funguje lépe a déle než supermoderní. Tomáši - pěkný vzpomínkový článek.

Krásný fejeton, citlivě a poeticky napsáno. Mám bleší trhy ráda, ale k mé lítosti v našem okolí žádné nebývají. Ale spíše jsem divák než nákupčí. Taky nemám ráda věci po někom, proto nechodím ani do second handu.

Přesně takové struhadlo mám doma nejméně 50 let a kdykoliv ho vezmu do ruky, jsem smutná, protože držadlo už má namále a je jen otázkou krátkého času, kdy se zcela ulomí. Protože se o ně dobře starám, vypadá jako zánovní, jen únava často namáhaného materiálu dělá své. Na blešáky nechodím nejen proto, že v okolí nebývají, ale hlavně proto, že bych odtamtud určitě nosila domů, místo abych se různých věcí zbavovala. Toho, co by se mi mohlo hodit, by tam určitě bylo dost. Mám ke svým věcem podobný vztah jako k lidem. Nezbavuji se jich jenom proto, že se okoukaly, nebo jsou k mání modernější či atraktivnější. Za každou věcí vidím člověka, který ji zhotovil nebo toho, kdo mi ji dal.

Zase pěkné čtení na neděli. Spojené s přemýšlením, proč se nehodlám vzdát té či oné věci. Protože se mi líbí, nebo mi něco připomíná. I když už neslouží svému účelu. A vyhodit?! - Ani náhodou.

Já jsem střádatel, nerada se něčeho vzdávám, takže čtyřstranné struhadlo dodnes používám a 40 let staré kastroly taky. Na blešáky nechodím, asi by mě to moc nebavilo. Vadilo by mi, že ty věci používal už někdo přede mnou. :-)

Věrko L., také to tak dělám :-) Zbavila jsem se tak hodně mně nepotřebných věcí. Poslední roky ale nejvíce přebytečné sadby rajčat a kytek.