Cítím se být mladší. Věříme tomu, nebo obelháváme sami sebe?

Je mi tolik, kolik mi je. Přiznávám šediny, nešmalujisi"na ksicht obličej", nedržím diety, z šatníku jsem vyřadila olutfity, které už neobléknu (nesnažím ser do nich hubnout), chodím po doktorech, beru léky (mám vysoký tlak, osteoporózu, vysoký cholesterol, artrózu) .- no a co? Bývala jsem mladá,.štíhlounká (50 kg/158 cm), černovlasá, zdravá - teď jsem zchátralá, bělovlasá, tlusťoučké prsaté jablíčko (72 kg) a nčnadělám s tím nic, i ksdybych so dala nohu za krk. Nemá smysl vzdorovat věku a lhát si do kapsy. Naše prababičky to také nedělaly - byly moudré.

Já si myslím,že člověk po šedesátce už by měl dělat jenom věci,které ho baví.Když někdo celý život nesportoval,tak proč se do toho nutit na stará kolena?Netvrdím,že by měl rezignovat na svoje zdraví.Snažit se stravovat zdravě a držet si váhu to rozhodně.A hlavně si užívat každý den,těšit se z maličkostí.

Léta přibývají všem stejně rychle, jen ne každý se stárnutí dožije. Já jsem se ho dožila, stárnu s grácií, to znamená, že stárnutí věnuji jen tolik pozornosti, kolik si z mého pohledu zaslouží :-) :-)

Myslím, že každý máme k něčemu více či méně dispozic, k tomu naše povaha a prostředí. Každý bere to stárnutí po svém. A já říkám, ti co stárneme, máme štěstí, že ještě máme šanci stárnout.

Jano, já taky :-), ale proč bych si neužívala ten starý, dokud dobře slouží a dokonce i vypadá :-) Nečekám chválu z venčí, stačí mi zrcadlo a vlastní pocity. Důležitá je rovnováha a nikdy mi Bůh, ať už si ho každý představuje jakkoliv, nenadělí víc, než budu schopná unést ♥

Bránit se stáří je stejné jako bránit se pubertě. Dříve nebo později se vás zmocní a pěkně vás "přeorientuje". Mnohem lepší je přizpůsobit se a zvládnout je co nejlíp. Dcera mi už od padesátky říká "matičko moje stařičká věkuprostá". A já si hezky stárnu a věkem se nezabývám. Zrovna dnes se mě paní doktorka ptala, jestli nehubnu. Ujistila jsem ji, že nikoliv, že mi chutná víc než dříve, jen se zcvrkávám. Jednou "oděv svojí Duše" odložím a vyměním ho za nový. ;-)

J.D. ...., nebo že z mladého mudrce je starý mudrc? :-) :-) Jinak, pro mě osobně je zrcadlo kamarád. Když si nevím rady, vždy mi ke spokojenosti pomůže. Zavrhovat "oděv svojí Duše" je pro mě nedůstojné :-)

Věk jen obyčejné číslo, ale běda, když se na něj ptá lékař a vy nevíte, nebo ještě hůře, když budete tvrdit, že je vám 18 a on to bude mít v kartě obráceně - 81. Tak pak vám dá namalovat ještě hodiny s ručičkami, na kterých je za deset minut 14 a když neobstojíte, tak se na vás pak usměje a ví, že už máte Chevroleta na prd - jen v garáži, protože nyní máte Alzheimera a ten bude řídit vás a ne vy jeho.

:-) :-) Že věk je jenom číslo, pasuje nejlíp na postřeh, že mladý blbec je i starým blbcem, jinak je věk i zásluhou za to, co jsme ne zcela samozřejmě přežili a máme to vetknuté do těla a tváře, na což nepotřebujeme zrcadlo... :-)

Při oslovení „velebný kmete“, jímž byl počastován Jan Neruda, když slavil padesátku, bychom si samozřejmě pomyslelí, že si z nás dotyčný dělá legraci, popřípadě, že nás chce urazit. Ale je to vždy o mentálním věku. Znám třicetileté starce a osmdesátileté mladíky. Věk je jenom číslo.