Cítím se být mladší. Věříme tomu, nebo obelháváme sami sebe?
Ilustrační foto: Ingimage

Cítím se být mladší. Věříme tomu, nebo obelháváme sami sebe?

30. 5. 2022

Srovnávání se s druhými na základě věku je oblíbenou kratochvílí mnoha lidí. I ti, kteří tvrdí, že nic takového neprovozují, si často myslí: Já přece vypadám lépe než ona. Já to zvládám lépe. On vypadá starší než já. Pocit, že jsme mladší než je realita, je jedním z nejvýraznějších jevů současnosti.

Ukaž, jak vypadá. To je častá věta, která z nás vypadne, když mluvíme o někom, koho jsme dlouho neviděli. Sejdou se bývalé spolužačky, přijde řeč na některou, která se vytratila z našich životů, někdo zmíní, že ji potkal nebo si všiml jejího profilu na sociálních sítích. A zazní: „Ukaž, jak vypadá.“

A pak: „Hm, dobře. Jé, ta sešla. To je ona? Tak to bych ji nepoznala!“

Podtónem těchto vět jsou otázky: „Vypadá na svůj věk? Vypadám já na svůj věk? Vypadá lépe nebo hůře než já?“

Abychom byli spravedliví, je nutno podotknout, že stejné otázky si kladou jak ženy, tak muži. Ženy zkoumají, jestli jejich vrstevnice mají méně vrásek a méně kil, muži nenápadně kontrolují, jestli vrstevníkům také narostla stejná bříška, případně, jak je možné, že si uchovali nějaké ty svaly.

Žijeme v době srovnávání a to se nevyhýbá ani lidem středního a vyššího věku. Srovnáváme  to, co je nesrovnatelné, co se nedá změřit, na co neexistují pravidla – to, jak člověk vypadá vzhledem ke svému věku.

Vypadat mladší, než jsme, se stalo jakýmsi celosvětovým sportem, který však nemá pravidla, nedá se v něm dosáhnout nejlepšího výsledku, protože neexistuje žádné měřítko toho, co to je „vypadat lépe než vypadat hůře než kolik nám je let“.

Z tohoto pohledu se našim předkům žilo výrazně lépe. Mnoho lidí se samozřejmě i v minulosti snažilo udržovat v kondici, cvičili, zdravě jedli. Dámy o sebe pečovaly a držely diety. To vše s jasným cílem – vypadat dobře a být zdravý. Přesto rodiče, natož prarodiče současných padesátníků a šedesátníků nepodléhali takovému tlaku na srovnávání se, jaký je běžný nyní. On totiž v takové velké míře neexistoval.

„Starší lidé se nyní cítí být déle mladí, než bývalo běžné v minulosti. Přesto si myslím, že rodiče dnešních padesátníků byli v jejich věku spokojenější. Nyní je život plný možností a tlaků, zrychlil se a stal se takovým mládím protaženým do nekonečna, což přináší spoustu stresu,“ říká psychologický poradce Petr Šusta.

V roce 1920 byla střední délka života českých žen okolo padesáti let. Znamená to, že šedesátnice byly v očích tehdejší společnosti považovány za velmi staré, v podstatě se na ně lidé dívali tak, jako se dnes dívají na devadesátileté stařenky.

Což je potvrzení toho, jak iluzorní je posuzovat někoho podle věku, natož se snažit určit, jaký by kdo v určitém věku měl být. Jak by měl vypadat, co by měl zvládat a podobně. Záleží totiž především na tom, v jakých společenských podmínkách žijeme a nakolik se jimi necháme ovlivnit.

„Pozoruhodné je, že lidé ve věku, kdy se dříve chystali do penze, nyní často mají pocit, že se ještě musí za něčím hnát. Už neumějí zpomalit. Mám klienty ve věku kolem padesátky, kteří všude byli, jsou úspěšní v práci, mají rodiny, ale cítí prázdnotu a ptají se, co mohou dělat dál, kam mají směřovat,“ uvedl Petr Šusta s tím, že to je dobrá fáze, protože v ní člověk často přemítá nad takzvaným smyslem života.

Zároveň to však naznačuje, že mnozí lidé se cítí být zmateni. Příkladem je jednašedesátiletý Jan z Ostravska, manažer velkého podniku, který vypráví: „Vždycky jsem rád sportoval a celý život jsem byl soutěživý. V poslední době se cítím unavený, vyčerpaný, tak jsem se vypravil k lékaři, který je můj kamarád. Řekl, že má spoustu podobně se cítících pacientů v našem věku. Vyšetřil mě, nechal mi odebrat krev a když přišly výsledky, řekl: Hele, chlape, a co kdybychom si už  konečně přiznali, že jsme staří? Že už nás práce, jízda na kole, cestování a předstírání, že jsme o dvacet let mladší, unavuje? No a já uznal, že má pravdu.“

Organismus s věkem stárne a to přestože nyní známe  spoustu způsobů, jak tento jev ovlivnit, zastavit se nedá. Dá se zbrzdit nebo zrychlit, ale zastavit ne. Lidé jsou však překvapeni už i tím, že ho nedovedou zbrzdit tak rychle a účinně, jak si představovali. Mnohdy totiž získali pocit, že stárnutí je cosi jako selhání. Něco, co by se mělo tajit, zakrývat. A hlavně o tom nemluvit. A když už na ně přijde řeč, tak reagovat ve smyslu: „Ne, to se mě netýká, já vše zvládám, já se cítím být mladá.“

„Organismus s věkem stárne. Dochází ke snížení výkonnosti i přestavbě těla. Nejen, že se snižuje bazální metabolismus, a tak při stejném příjmu energie žena zvyšuje svoji hmotnost, ale také dochází k redistribuci tuku z prsů a boků do oblasti břicha. Problém je v tom, že se od ženy přesto stále očekává, že bude dál výkonná jako dříve, nepočítá se s tím, že bude mít návaly či emoce,“ připomíná lékař Tomáš Fait, předseda České společnosti pro menopauzu a andropauzu. Ani od mužů se neočekává, že by snad stárnutím ztratili síly. „Musíš se přemoci, makat na sobě, jinak z tebe bude dědek,“ říká často jednašedesátiletá Eva svému manželovi Petrovi, který to komentuje slovy: „Já makal celý život. Sním o víkendu, kdy budu jen tak ležet, číst si a koukat na sportovní kanály. Jenže žena i dcery mě za to kritizují a říkají, že stárnu, že se ze mě stává páprda. No jo, ale vždyť to tak je. Není tedy normální, že se mi už nechce dělat to, co mě bavilo ve čtyřiceti?“

Nejvíce ho štve, když mu jeho dcery dávají takzvané příklady. Například: „Podívej, na pana Nováčka, hele, právě jede na kole. Koupil si nové kolo a jezdí každý večer za město.“

„Strejda byl včera na Lysé hoře, měl fotku na Facebooku.“

„Je hezky, tati, to tady zase míníš celé dopoledne koukat na televizi? Vždyť ještě nejsi tak starý.“

Za nejstrašnější větu, která v této domácnosti na jeho adresu zazněla, pan Petr označuje tuto: „Co ty vlastně v životě ještě chceš? Chceš ještě vůbec něco?“

Jeho odpověď zněla: „Chci pohodu.“

Pohoda je slovo, které se ovšem z našich životů vytrácí právě proto, že ho nahradilo srovnávání s druhými, touha po výkonu, snaha být lepší. Mnohdy je však v lepší kondici právě ten, kdo se s nikým nesrovnává a umí si pohodu vytvořit. Jenže to obvykle nikdo neví, protože to tito lidé nedávají na odiv. Nesrovnávají se s ostatními.

stárnutí věk zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Štěpánková
Je mi tolik, kolik mi je. Přiznávám šediny, nešmalujisi"na ksicht obličej", nedržím diety, z šatníku jsem vyřadila olutfity, které už neobléknu (nesnažím ser do nich hubnout), chodím po doktorech, beru léky (mám vysoký tlak, osteoporózu, vysoký cholesterol, artrózu) .- no a co? Bývala jsem mladá,.štíhlounká (50 kg/158 cm), černovlasá, zdravá - teď jsem zchátralá, bělovlasá, tlusťoučké prsaté jablíčko (72 kg) a nčnadělám s tím nic, i ksdybych so dala nohu za krk. Nemá smysl vzdorovat věku a lhát si do kapsy. Naše prababičky to také nedělaly - byly moudré.
Marcela Hanzlíková
Já si myslím,že člověk po šedesátce už by měl dělat jenom věci,které ho baví.Když někdo celý život nesportoval,tak proč se do toho nutit na stará kolena?Netvrdím,že by měl rezignovat na svoje zdraví.Snažit se stravovat zdravě a držet si váhu to rozhodně.A hlavně si užívat každý den,těšit se z maličkostí.
Jitka Caklová
Léta přibývají všem stejně rychle, jen ne každý se stárnutí dožije. Já jsem se ho dožila, stárnu s grácií, to znamená, že stárnutí věnuji jen tolik pozornosti, kolik si z mého pohledu zaslouží :-) :-)
Soňa Prachfeldová
Myslím, že každý máme k něčemu více či méně dispozic, k tomu naše povaha a prostředí. Každý bere to stárnutí po svém. A já říkám, ti co stárneme, máme štěstí, že ještě máme šanci stárnout.
Jitka Caklová
Jano, já taky :-), ale proč bych si neužívala ten starý, dokud dobře slouží a dokonce i vypadá :-) Nečekám chválu z venčí, stačí mi zrcadlo a vlastní pocity. Důležitá je rovnováha a nikdy mi Bůh, ať už si ho každý představuje jakkoliv, nenadělí víc, než budu schopná unést ♥
Jana Šenbergerová
Bránit se stáří je stejné jako bránit se pubertě. Dříve nebo později se vás zmocní a pěkně vás "přeorientuje". Mnohem lepší je přizpůsobit se a zvládnout je co nejlíp. Dcera mi už od padesátky říká "matičko moje stařičká věkuprostá". A já si hezky stárnu a věkem se nezabývám. Zrovna dnes se mě paní doktorka ptala, jestli nehubnu. Ujistila jsem ji, že nikoliv, že mi chutná víc než dříve, jen se zcvrkávám. Jednou "oděv svojí Duše" odložím a vyměním ho za nový. ;-)
Jitka Caklová
J.D. ...., nebo že z mladého mudrce je starý mudrc? :-) :-) Jinak, pro mě osobně je zrcadlo kamarád. Když si nevím rady, vždy mi ke spokojenosti pomůže. Zavrhovat "oděv svojí Duše" je pro mě nedůstojné :-)
Martin Vrba
Věk jen obyčejné číslo, ale běda, když se na něj ptá lékař a vy nevíte, nebo ještě hůře, když budete tvrdit, že je vám 18 a on to bude mít v kartě obráceně - 81. Tak pak vám dá namalovat ještě hodiny s ručičkami, na kterých je za deset minut 14 a když neobstojíte, tak se na vás pak usměje a ví, že už máte Chevroleta na prd - jen v garáži, protože nyní máte Alzheimera a ten bude řídit vás a ne vy jeho.
Jiří Dostal
:-) :-) Že věk je jenom číslo, pasuje nejlíp na postřeh, že mladý blbec je i starým blbcem, jinak je věk i zásluhou za to, co jsme ne zcela samozřejmě přežili a máme to vetknuté do těla a tváře, na což nepotřebujeme zrcadlo... :-)
Dalibor Polanský
Při oslovení „velebný kmete“, jímž byl počastován Jan Neruda, když slavil padesátku, bychom si samozřejmě pomyslelí, že si z nás dotyčný dělá legraci, popřípadě, že nás chce urazit. Ale je to vždy o mentálním věku. Znám třicetileté starce a osmdesátileté mladíky. Věk je jenom číslo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%