Pražskou přírodou z Běchovic do Kyjí

Nedávno jsem díky iniciativě několika íčkařů poznala Dolní Počernice a Hostavice. Moc se mi líbil zejména dolnopočernický Zámecký park a Počernický rybník. Také mě překvapilo, jak malebná příroda se nachází v blízkosti těchto obcí. Přála jsem si to vše ukázat manželovi, a tak jsme se jeden květnový den společně vydali na odpolední výlet.

Z nádraží Praha - Libeň jsme byli za chvíli v zastávce Běchovice - střed, kterou jsme si zvolili za start našeho pochodu. Při dřívějších cestách vlakem jsme totiž pozorovali, jak zde blízko trati vzniká rozsáhlá rekreační plocha, a přáli jsme si ji blíže prozkoumat.

Stačilo ujít pár metrů od zastávky a ocitli jsme v lesoparku Vinice, o kterém jsme si zjistili, že tu na ploše cca 40 hektarů postupně vzniká od roku 2007. Původně tu byla pole, nevyužívané prostory a betonárka. Teď se tu střídají mladé listnaté a smíšené lesíky s rozlehlými loukami. Můžete se tu procházet, posedět na lavičce, zacvičit si na několika hřištích, či si zahrát diskgolf s létajícími talíři. My jsme tu byli svědky sečení jedné z luk.

Drželi jsme se cyklostezky, která nás dovedla na okraj Dolních Počernic. V ulici Nad Rybníkem jsme podešli most Pražského okruhu, po kterém popojížděly řady aut a tiráků.

Po několika desítkách metrů se nám podařilo najít stezku vedoucí po břehu Počernického rybníka a ocitli jsme se opět v nerušené přírodě, ozdobené v tuto dobu žlutými květy kosatců.

Z hráze jsme sešli do Zámeckého parku v Dolních Počernicích a já mohla manželovi ukázat všechny zajímavosti, které jsem si pamatovala z íčkařské vycházky.

Již hostavickými ulicemi V Ráji a Nežárská jsme se dostali na pěšinu, která nás dovedla opět do přírody a k potoku Rokytka. Program nám tu zpestřil k našemu velkému překvapení brod! Naštěstí na zouvání a ponoření nohou do ledové vody nakonec nedošlo, ale povedlo se nám přelézt po několika kamenech.

Cesta nás pak vedla mezi vlnícími se loukami, křovinami a kvetoucími šípkovými keři, z nichž se ozývaly hlasy mnoha ptačích zpěváků.

Najednou se mezi křovisky ukázal kousek vodní hladiny a objevila se nádherná tůňka rozzářená žlutými květy stulíků na hladině a žlutými kosatci na březích. Nemohli jsme se od té úžasné podívané odtrhnout!

U další tůňky jsme překvapili párek dřímajících kachen a volavku na lovu. Kachny si nás nevšímaly, ale volavka v mžiku roztáhla křídla a uletěla.

U cesty jsme se na ceduli dočetli, že jsme na území zvaném Čihadla. V 80. letech minulého století tu byl vybudován tzv. suchý poldr, který měl zachycovat přívalovou vodu z Rokytky, Hostavického a Svépravického potoka. Vodní toky byly napřímeny a zpevněny betonovými tvárnicemi, čímž došlo k odvodnění říční nivy, negativnímu narušení hladiny podzemních vod a poškození rostlinných i živočišných společenstev. Nevhodnost úprav se prokázala při povodních v roce 2002 a 2013. V současné době je již oblast revitalizována. Byla obnovena široká potoční niva s meandrujícími potoky, tůňkami a mokřady. Vysazeny byly rozsáhlé plochy zeleně, vybudovány pěšiny, povalové chodníčky a osazeny informační tabule. Vznikla krajina s romantickými zákoutími, do níž se vrátil život.

Naše cesta přírodou skončila v Kyjích. Minuli jsme starodávný kostel sv. Bartoloměje, místní památník obětem obou světových válek a z místního nádraží zamířili domů.