O mojí kadeřnici

V místě bydliště jsem byla nucena třikrát změnit kadeřnici. Pokaždé mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla na novou, proto dobře rozumím každému, kdo v tomto ohledu nemá rád změny. Konečně jsem se dostala do stadia, kdy neřeším, kde je něco jinak, než si představuji, že by mělo být. Moje vlasy si stejně nakonec dělají, co chtějí.

Jendo, moc hezké, ač smutné. Jsem ráda, že jsi mi své nůžky taky svěřil. :-)

Pane Jendo, také já nemám ráda změny, zvláště ty neočekávané, které člověka zaskočí, ať už to je kadeřnice, lékaři, veterinář, lektor na U3V. Váš článek mi připomněl mou návštěvu na zubním oddělení, kde jsem se chtěla před dvěma lety, když polevily některé covidové zákazy, jako obvykle předem objednat. Bohužel jsem se dozvěděla, že "moje" paní doktorka zemřela. Naštěstí jsem se mohla přeregistrovat k její dceři, k níž chodím dodnes a jsem spokojená.

Smrt si nevybírá a často bere lidi, kteří byli příjemní, milí, pracovití a já nevím co ještě. Chodím do panského kadeřnictví, nebot nikdy nepotřebuji více než ostříhat nakrátko. A je jedno zda mě takto ostřihá Jiřina, Pavla nebo mě neznámá kadeřnice. Barvu na vlasy si doma dám sama nebo dcera.

Já jsem měla se svoji poslední kadeřnicí velký problém a málem jsem přišla o vlasy. Posledních několik let se barvím a stříhám sama a jde to. Asi je to tím, že mám vlasy vlnité, tak případné zuby se schovají. Víte jaká to byla výhoda v době covidu?

Milý příběh se smutným koncem. Dříve jsem bydlela v Ostravě a tam je kadeřnictví na každém rohu, mohla jsem si vybrat. Pak jsme se přestěhovali na vesnici. Mám tu poblíž paní holičku a té jsem se naučila být věrná. Svoje vlasy jsem přestala řešit, protože jsou vlnité a dělají si, co chtějí. Příjdu domů krásně načesaná a za pár dní si vlasy udělají účes svůj. Nedá se nic dělat. Paní Bělu mám moc ráda, protože s ní proberu vše možné, vduchu si říkám, že je to malá kouzelnice. Největší trest pro mne byl, když mě manžel v době kovidové poprosil, abych ho ostříhala. Málem jsme se chytli, protože já jsem opravdu nevěděla jak. Ještě, že už je to období za námi /doufejme/.No a nakonec Vám děkuji za hezké vyprávění.

Taky chodím do stejného kadeřnictví už skoro 40 let, i když už bydlím 20 km mimo Prahu, ale je to Praha a tam se ty holky pořád střídaly a střídají, zařízení bylo a je nadčasové - tedy pořád pěkné, jen ten můj ksicht je stále horší a horší. Ale, stejně jako za mlada, se já těším na každou novou mladou, a když je tam nějaká opravdu moc pěkná, tak si nechám umýt i hlavu - při tom nejsem před zrcadlem a tak v tom příjemném hlazení se zavřenýma očima na pokraji spánku, se zasním a přenesu se zpátky do těch let, kdy si se mnou ty holky rády povídaly. . . . . Tedy taky mám rád určitý stereotyp.:)