Proto po dlouhá léta chodím jednou za tři, čtyři měsíce do malého kadeřnictví U kapličky, skrytého v přízemní chodbě rozlehlého obchodního objektu. Jen pár minut od domu.
Moje kadeřnice byla příjemná dáma středních let, velmi hovorná a stříhala rychle, levně, ale mizerně. To poslední mi vadilo pramálo. Na rozdíl od současného módního sestřihu dohola, který má obvykle zakrýt rostoucí pleš, mám pořád vlasů až až. Možná proto, že jsem v mládí nenosil v létě golfovku a na ní ještě kapuci, jako dnešní mladí, kteří tak budou ve třiceti bez vlasů. Ale jim to nevadí, bude to zřejmě pořád móda.
Dnes nemusím honit parádu, proto vyhledávám odbornou pomoc až ve chvíli, kdy mám vlasy až na záda a lezou mi do očí. Paní kadeřnice se mne nikdy neptala, jak chci ostříhat, jen řekla:
„Jako vždy, že jo.“
Obdivoval jsem ji. Byla to moje jistota. Já takovou paměť nemám. Dokonce byla pokaždé zvědavá na moji malou fenku. Když skončila, počkala, až si nasadím brýle, prohlédnu si v zrcadle výsledek a opět se zeptala:
„Dobrý?“
To víš, děvče, že je to dobrý. I když mnohdy ten sestřih dobrý nebyl a jedna strana účesu byla obvykle delší než ta druhá. Takový detail mě ale nemůže vzrušit. V hojnosti mých vlasů se to ztratí. Mám ale jistotu, jistotu beze změny. Nemám náhlé změny rád.
Proč ale o té dámě píši v čase minulém? Proto, že život je někdy prevít a příliš si nevybírá. Loni na podzim jsem se opět vypravil na ono známé místo s vlasy skoro až na záda. Dveře do chodby byly sice otevřené, ale na dveřích do kadeřnictví visel zámek.
Z protějšího skladu vyšla žena, tak se jí ptám, proč je zavřeno, co se děje. Možná dovolená, ne?
„Miládka je po smrti. To víte, rakovina. Víc nevím.“
Jak kdyby do mě hrom bacil. Miládko, co jsi mi to provedla? Vždyť ti nebylo ani padesát. Kdo mě teď ostříhá? Hergot, proč nemůže život běžet furt ve známých kolejích? Zase ta blbá a nešťastná změna. O moje vlasy tady přece vůbec nejde. Takoví lidé jako Miládka by měli žít pořád. Vždyť to byla moje kadeřnice. Moje jistota.
Doma jsem se na sebe v zrcadle nepřívětivě zašklebil a sáhl pro nůžky. Jako od tebe to ale nebude, Miládko!
