Malé zastavení na Vyšehradě
Vyšehrad a Vltava patří k sobě. FOTO: Daniela Řeřichová

Malé zastavení na Vyšehradě

11. 6. 2022

Kdo by neznal pomník básníka K. H. Máchy na Petříně či monumentální sousoší svatého Václava a národních patronů na Václavském náměstí. Právě před sto lety zemřel Josef Václav Myslbek, jeden z našich nejvýznamnějších sochařů.

Jeho tvorba je spjata s tzv. generací Národního divadla a svým pedagogickým působením ovlivnil mnohé představitele českého sochařství.

Myslbek je považován za perfekcionistu, který ke každému dílu zhotovil desítky skic a například pražskou  jezdeckou sochu sv. Václava tvořil víc než třicet let. V říjnu 1918 byl u pomníku vyhlášen vznik Československa listinou, kterou přečetl Alois Jirásek.

Myslbekovu nezaměnitelnou osobnost jsme si v komorní sestavě připomněli na Vyšehradě, kde jsou umístěna jeho sousoší slovanských reků. Plastiky Lumír a Píseň, Přemysl a Libuše, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka působí, jako by zde byly odjakživa. Původně však tvořily součást výzdoby Palackého mostu, odkud byly v roce 1945 přeneseny do Vyšehradských sadů. Kolem nich běží život 21. století, skotačí zde děti, za ruku se vodí páry všech generací, hraje se tu divadlo, pořádají koncerty. V parku se piknikuje, v Galerii Vyšehrad jsou pořádány výstavy mladých umělců, všude lavičky a stolky, nechybí různé typy občerstvení.

20220606-123259-1.jpg

 

V letní sezóně se zde pořádá mnoho kulturně společenských akcí. Již 16. června například startuje Běh pro Jedličku, pořádaný Nadací Jedličkova ústavu, který zde má sídlo. Jednotlivé trasy zahrnují překážky, symbolizující  bariéry, s nimiž se denně setkávají děti a mládež s tělesným postižením. Každý se může zapojit a přispět na dobrou věc.

K nebi se vypínají štíhlé věže baziliky sv. Petra a Pavla. Kapitulní chrám, založený v roce 1070 knížetem Vratislavem II.,  v průběhu staletí prošel mnoha změnami. I zde se sochařskou výzdobou podílel J. V. Myslbek, který je pochován na nedalekém Slavíně spolu s dalšími velikány našich dějin.

Vyšehrad má odnepaměti svá tajemství. Opředeno bájemi a legendami se bývalé starobylé hradiště nepřehlédnutelně tyčí nad pravým břehem Vltavy a v každé roční době vyzývá k putování časem.

21-224.jpg

 

Bývám tu často. Nejen proto, že bydlím nedaleko, že jsem se v porodnici pod vyšehradskou skálou stala kdysi poprvé maminkou a o jednom Slunovratu zde v kostele měla svatbu dcera Markéta.

Vyšehrad je pro mne místem ztišení, zastavení se a ohlédnutí.

Se zájmem sleduji péči o tři malé vinice, založené  u Starého purkrabství, tam, kde kdysi byly paláce, v jejichž okolí se réva pěstovala již v dobách Karla IV.

Není to symbolické propojení našich věků, dotknout se minulosti a žít přítomností?

Vyšehradské sady nabízejí  v každou roční dobu klidnou procházku stranou turistického ruchu a uchovávají svůj genius loci.

Třeba se příště vydáme společně. Těším se.



Všechny fotografie: Daniela Řeřichová

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Votíková
Na Vyšehrad chodíme moc rádi. Jeden letní podvečer jsem tu zažila saxofonistu, který si jen tak jako kdyby cvičil, hrál na hradbách. Měla jsem husinu snad po celém těle.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.