Výlet do neznáma

V mládí uvažujeme jinak a nebezpečí si nepřipouštíme. Naštěstí výlet dopadl dobře a obě jste se vrátily v pořádku domů.

Blbosti jsem v mládí také dělala, ale tahle byla dost veliká. Buďte rády, že jste to přežily.

V mládí člověk blbosti dělá, taky jsem jich pár zažila, je to poučení do budoucna.

Že jsme dělali v mládí hlouposti, to si asi nejvíc uvědomíme, až máme vlastní děti. Dodneška jsem ráda, že o některých mých nic nevěděla moje maminka. O své dcery jsem se kupodivu nebála, protože jsem věřila, že si poradí stejně jako kdysi já. Asi jsme měly všechny velmi zdatné anděly strážné. :-)

Vždyť se ale ve skutečnosti moc nestalo, pokud vynechám tu blbost - nasednout k někomu neznámému do auta a neoznámit spoluúčastníkům, že máte vlastní “program” a s kým odjíždíte. Ale to se dělo v té době na celém světě - autostop byl velice oblíbený způsob dopravy mladých. A určitě za každým autostopem nebylo znásilnění nebo dokonce vražda. Ti muži si vás ani moc nevšímali, to bylo určitě lepší, než kdyby si vás “všímali moc” a vám to nebylo příjemné - žádných dotěrností se nedopouštěli, nechali Vás přespat ve svém autě - také tím dost riskovali a a že je alkohol svinstvo - to je známá věc. Jednou, když mi bylo asi 19 let, tak jsem s AUTOMO REVUE odjel na celý měsíc testovat autokempy a tábořiště po celé České republice s motoristickou redakcí. Bylo nás jen 8 lidí - malý štáb - já (dělal jsem v ČST rekvizitáře) tam neměl žádné rekvizity, ale mým úkolem bylo jen obstarávat pro všechny jídlo a vařit v přívěsu pro nás - za tři dny z nás už vyla sehraná parta a někdo přišel s nápadem, že oslavíme 20. narozeniny naší klapky a bylo potřeba zajet pro alkohol. Byl jsem vyslán s jedním závodníkem, který měl Renault-Gordini do nějaké nejbližší hospody. Kdo to auto zná, tak ví, že to byla čest, se s takovým autem svést, tak jsem rád jel. Když jsme se v autě bavili, kolik toho alkoholu máme koupit, tak jsem mu řekl, že já alkohol nesmím, protože jsem po žloutence. S tím on zapadl do hospody a nevycházel. Když jsem asi po půl hodině za ním přišel, tak jsem zjistil, že se totálně za tu chvíli ožral, tak jsem ho dotáhnul k autu a on si ale správně sedl na mé místo a řekl, že budu řídit já a otevřel na straně řidiče dveře a dal mi klíčky a se síťovkou plnou lahví rachotil okolo auta na druhou stranu. Já jsem to místo řidiče prozíravě tedy obsadil, aby ho náhodou nenapadlo jet, ale když jsem mu řekl, že řidičák nemám, tak mi řekl, že to nevadí, že jeho vozí většinou ti, co řidičák nemají. On byl sice závodník, ale tím by se v té době neuživil, tak byl učitelem v autoškole. A já jsem se nechal zblbnout a vyjeli jsme. Jel jsem ve tmě s rozsvíceným celým stromečkem (tehdy tyto auta měla třeba i 8 světel a bylo v nich vidět jako ve dne ). Asi po kilometru jízdy asi zapomněl, že jsem začátečník a nejdříve jako z legrace mi začal přidávat plyn a “pomáhat” v zatáčkách i s volantem. Jízda se pořád zrychlovala, až jsme se ocitli mimo vozovku v příkopu. Ale to auto mělo tak silný motor, že jsem ho zpátečkou na silnici vrátil a dojel do našeho lesního kempu. Mezi tím už ale on tvrdě usnul. Tak jsme ho odnesli do stanu. Ráno si z toho nic nepamatoval a když jsem mu to vyprávěl, tak mi řekl, že jsem ho neměl poslouchat a nejet s ním. Já už to také věděl, ale pod tíhou té situace a ve snaze řídit takové krásné auto, jsem tu blbost udělal, i když jsem byl naprosto střízlivý. Pak jsme se skamarádili a on mě několikrát nechal tím autem projet - to už v době, kdy mi zařídil plnohodnotný kurz v autoškole, ale zdarma. Jo - tak tomu říkám - udělat blbost - mohlo to dopadnou moc špatně - to auto jezdilo i do kopce 150 Km/hod. https://www.youtube.com/watch?v=3r8fy-PiHOU

Souhlasím s Hankou, i když jsem chtěla napsat, že to byla odvaha veliká.

No, blbost to byla veliká.