Matematika nebyla moje silná stránka a kombinatorika je součástí matematiky. Nikdy bych si nepomyslela, že se mi namotá do života. Je složitá, je to vlastně logika a logické myšlení extra vyvinuté nemám. A proč taky, jsem přeci ženská. Ale množina mých kamarádek není řešitelná podle žádného vzorce, já ho alespoň nedokážu najít. Prvky v té množině se prostě uspořádat nedají, čím je jich více, tím větší problémy nastávají. Dělá mi to starosti.
Nabízím setkání a pohyb pro zdraví, ale jednotlivé prvky v množině kamarádek neřeší prospěšnost pobytu v partě na čerstvém vzduchu, neřeší aktivní odpočinek, ani rozptýlení chmurných myšlenek v ptačím cvrlikání, a to jsme všechny vdovy. Řeší jen samy sebe.
Když množinu zúžím do menšího počtu, mám problém já.
Příklad: Obvolám množinu mých kamarádek a naplánuji výšlap do přírody. Hrnou se na mne otázky ze všech telefonů. "A jde taky E, M a S? Víš, že M a S se nemusí? Doufám, že nezveš V, to by nešla D. Bacha, P teď nemluví s H, tak ji nezvi. E si zase nebude chtít sednout na pivo, ...bereme hůlky? To se R nafoukne, ta je nemá. Ahoj, jestli bude horko, tak R nepůjde a D chodí jenom když jde R. Hele L, volala mi K, že by s námi šla, ale ne do lesa... Tak ať jde do pr..."
Přestávám se ovládat a rozesílám primitivní rovnici: L . ( M+S+E+D+ kdokoliv) - (škarohlíd) + (pohyb, slunce, vzduch) = zdraví. Kdo to neumí řešit, ať sedí doma. Ve 13 hodin vyrážím a právě do lesa! Sraz u galerie.