Oba jsou členy Českého klubu olympioniků, Imrich Bugár také jeho místopředseda. I když jsou již v důchodovém věku, a i když už nemohou zdolávat žádné sportovní mety, rozhodli se motivovat naši nejmladší generaci k chuti začít se více pohybovat.
Potkali jsme se na olympiádě dětí z mateřských škol v pražských Vysočanech. Mezi stovkou capartů byli nepřehlédnutelní nejen díky svým postavám, ale i šedinám, které zdobí jejich hlavy. Oba se shodli, že podobné akce jsou více než potřebné. Oba si uvědomují, že nejen současná mladá generace zapomíná na to, co pro ně v jejich věku bylo samořejmostí: přirozený pohyb, a to nejen v přírodě, ale i na hřišti nebo v tělocvičně. Jan Havel s nadsázkou konstatoval, že dnešní pubertální mládež posiluje dvě části svých těl: palce obou rukou. Tím, že od nevidím do nevidím buší do klávesnic telefonů. Jinak nemají výdrž, sílu, trpělivost, pružnost, rychlost. Neumějí běhat, skákat, házet, sebemenší pohyb je unaví. Imrich Bugár mu přikyvoval, ale oba se také shodli, že se jejich hodnocení mládeže nehodí na všechny. Snad to prý nebude ztracená generace.
Povídání o budoucnosti našeho sportu se s veterány svých disciplín nevyhnulo ani zdraví. Jizvy na obou kolenech Jana Havla doložily operace. I když se oba nepředháněli se svými neduhy, bylo zřejmé, že nejen vrcholový sport, ale i věk se podepsaly na tělesné schránce. Oba vše berou s úsměvem i jako fakt, že člověk musí znát své limity, nechtít trhat rekordy za každou cenu, zvláště, jestliže by bylo ohroženo zdraví.
Povídání o jejich zážitcích, vítězstvích i prohrách, názorech nejen na sport by se poslouchalo hodiny a vydalo by na hodně tlustou knihu. Jenže čas běžel, děti se střídaly na stanovištích a oba sportovci fandili, radili i ukázali, že například ví, co na hřišti dělat s míčem. Splnili i povinnost, ke které se zavázali a na krk dětí pověsili zasloužené medaile. Nenadálý úsměv na tváři Imricha vykouzlil klučina, který poskakoval, mával rukama a pokřikoval: já vás znám, já jsem vás viděl tancovat ve Stardance.
"Myslím, že když se rodiče a pedagogové třeba i na dálku spojí a povedou děti k pohybu, může to být skvělá motivace a pobídka, že výborným sportovcem se může stát téměř každý," komentoval dění na hřišti Imrich Bugár a dodal: "Tady je vidět, že děti pohyb baví, je to krása i zábava. A děti potřebují povzbudit." Jan Havel, známý jako "Gusta", si notoval, souhlasil a doplnil: "Chce to nejen talent, ale také vůli a pokoru. Rodiče by si pak měli uvědomit, že děti potřebují pochopení a podporu. A vytrvalost. Někdy celý proces bolí, ale výsledek velmi, velmi často stojí za tu námahu."
Na rozdíl od seniorských olympioniků ten, koho děti hned poznaly, byl Tomáš Verner. Se svým malým synkem se nenápadně vmísil mezi závodníky, tu povzbudil při skocích, na překážkové dráze nebo při přeskoku švihadla. S dětmi si přes mikrofon povídal o sportech které znají, pochválil je za snahu a povzbudil je, aby chodily na hřiště, do lesa, běhaly po polních cestách a v zimě nezapomněly na bruslení.
Při jednom červnovém dopoledni v areálu mateřské školy se tak sešli zástupci dvou sportovních generací. Jako vzor pro ty, z nichž mnohé možná čeká cesta od prvních nesmělých krůčků až po výstup na stupně vítězů. Jak všichni tři potvrdili, pokud se kdokoliv rozhodne sportovat, a vydrží, bude vítězem i bez medailí. Pro sebe, pro své zdraví. A nemusí mu být pět, zkusit to může jak čtyřicátník, tak i mladší či straší senior. Vlastně úplně každý.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Havel_(ledn%C3%AD_hokejista)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Imrich_Bug%C3%A1r#Nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD_%C3%BAsp%C4%9Bchy
https://www.praha9.cz/pohybove-aktivity-maji-v-materskych-skolach-zelenou