Moc pěkný článek o našem červnovém setkání v Brně napsala Daniela Ř. (Když byl v Brně abnormální hic). Tak snad jen pár střípků do této mozaiky.
Že jsme byly nakonec jen čtyři, vůbec nevadilo. Byly jsme naladěny na „stejnů notéčku“ a pěkně si to užívaly.
Že bylo vedro? Tak trochu obavy jsem měla. Ale protože jsme jako hlavní náplň měly dva rozsáhlé kláštery a jednu nádhernou vilu, tak to bylo snesitelné. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak bych taky tvrdila, že to nedám. A už vůbec bych nevěřila, kdyby mi někdo řekl, že nachodíme 12 km za jediný den.
Velkým bonusem pro mě bylo, že při přípravě tohoto setkání jsem se o Brně dozvěděla spoustu nových informací a navštívila i mně neznámá místa.
Že jsme nestihly návštěvu Špilberku nakonec také nevadilo. O to víc jsme se věnovaly klábosení v krásném prostředí hospůdky pod Petrovem a nakonec se ještě krátce prošly po dešťové přeháňce centrem Brna.
Co mě trochu mrzí je, že jsme nestihly setkání flašinetářů a jejich večerní koncert v Kostele J. A. Komenského ( Červený kostel ). Když jsme šly náhodou kolem a kostel byl k mému překvapení otevřen, tak jsme alespoň nakoukly a tyto krásné historické nástroje si prohlédly. Ale nemůžeme stihnout všechno co nám Brno nabízí a už vůbec ne se uhonit.
Pěší přesuny jsme kombinovaly s jízdou MHD, která je v Brně pro 70+ k naší velké radosti zdarma.
Co se mi ale nepodařilo, je fotografování. Spoustu fotek nemohu uveřejnit, mám je rozmazané. Tak mi to odpusťte, slibuji, že se příště polepším.
Extrémní počasí se také podepsalo na zpoždění vlaků při cestě domů. To však nebylo v našich silách ovlivnit. Tak aspoň, že RegioJet má pro své klienty na nádraží příjemnou čekárnu se samoobslužným kávovarem a vodou.
Dojem nám to však nezkazilo a shodly jsme se na tom, že se zase rády uvidíme ať už kdekoliv v naší krásné zemičce.
