Jak jsme dříve cestovali

Moc hezké, také si ráda vybavuji své dřívější cestování. Jako dítě s rodiči vlakem po Českém ráji. V dospělosti autobusem na zájezdy, s Marcelou trabantem, po listopadu služebně a na dovolenou letecky, po šedesátce s Jirkou na chopperu a teď, když jedu nárazově do Prahy, střídám autobus s vlakem, protože z Týna už v současnosti všední dny přímé spojení není.

Do minulosti se nerada vracím, jako dítě jsem jezdila do PT, s rodiči jsme nikdy na dovolené nebyli. Byla jsem ráda, když jsem si prosadila SPŠO v Praze. Když byly malé naše děti, jezdili jsme na podnikovou chatu do Starých Splavů. Tam jsme to měli rádi. V cizině jsem byla poprvé až když jsem pracovala na Barrandově. Po revoluci už se cestovalo líp, ale děti rychle odrostly a tak jezdíme s manželem sami. Vlastně do Blatné s námi jezdí dcera, jedeme tam za týden.

Díky za pěkný článek i "historické" fotky. Byly to hezké časy. Byly jsme mladé, štíhlé, natěšené ... Jako dospělá jsem moc pod stanem nespala. Dobrodružný byl týden s dětmi v jižních Čechách, kde nám týden lilo tak, že začalo zatékat do maringotek, ve kterých jsme bydleli u rybníka. Voda byla všude, dokonce nám nateklo i do škodovky, kterou jsme museli usušit, aby zase jela. A na retro pobyt v Tatranské Lomnici v hotelu Morava máme krásné vzpomínky díky děvčatům bohumínským, která nám tuto možnost nabídla. Možná se tam ještě někdy vypravíme, bude-li ta možnost.

Paní Zdenko! Ta cestovka která pořádá " dovolené jako tenkrát " se jmenuje CK ATIS se sídlem v Bruntálu! My se zúčastnili 2x - v r 2019 a 2022 vždy v termínu přes 1. Máje! Moc pěkné retro! Fotky lze dohledat na Google či Facebooku! Škoda že letos na podzim je poslední turnus neboť hotel MORAVA v Tatr.Lomnici jde do dlouhodobé rekonstrukce! S pozdravem Míra Kořínek

Dávala jsem plný počet hvězdiček, proč to dopadlo takhle netuším. Pěkně jsem si zavzpomínala a článek se mi líbil. Již nemám drobné prsty na ruce, a tak správná písmena a někdy i hvězdičky netrefim.

My jsme jako děti cestovaly pouze k babičkám - na celé prázdniny, ale vzpomínám na naše "prázdninové" kamarádky, které byly s rodiči u moře v Jugoslávii. To by nebylo nic zvláštního, ale jeli celá rodina na motorce - holky v sajdce a zarovnané stanem a spacáky... Bylo to asi v polovině šedesátých let.

Auto jsme sice měli, ale na dovolené nejezdili, ani někam na výlet po památkách. Naši sice měli omezené finanční možnosti, ale hlavně neměli zájem nás kamkoli vzít krom občasných návštěv příbuzných. Bohužel jsem se vdala do rodiny, kde to bylo podobné a nic jsem tím nezmohla. Díky rozvodu a koníčkům jsem se sama aspoň někam podívala. Bohužel mé děti sklouzly do podobného způsobu života. Alespoň ty letní dovolené ale provozují. Jenomže co to je...deset dnů za rok někam vyjet. Když je u nás tolik zajímavých míst ...

Pěkné vzpomínání.:-)

Jak jsem uviděla titulní fotku, hned jsem si vzpomněla na podobné cestování s rodiči, když jsme byly malé. Tatínek měl motorku a tak pokaždé, když se jelo k babičce do Rackové si nás dali mezi sebe a jelo se. Většina cesty byla po polní cestě, takže nikdy rodiče nebyli policií kontrolováni. Pěkný článek a nostalgické vzpomínání....

Je dobře, že se doba zmněnila a potomci mají opět svět otevřený. Jistě my jsme jezdily tam kam jsme tehdy mohly. Tedy do socialistického tábora. A Jugoslávie. Jednou za pár let , když jsme dostaly doložku. Na Rujánu nebo k Balatonu to byl zážitek. Ted navštěvujeme potomka ve Francii kde od maturity v devadesátých letech žije a pracuje. Zažily jsme svobodnější dovolenou o prázdninách v 1968 kdy jsme tehdy jely do Jugoslávie přes Rakousko tam i zpět, ještě pár dnů před 20.8.1968. Jistě zážitek poznat nesocialistický sousední stát v porovnání s státem Antoníná Novotného a nadějí Ludvíka Svobody , byl pro nás mladé výzvou. Bohužel to zhatil Gustav Husák a generalita ČSLA jež se opět odmítla bránit agresorům. Takže potom nám zbylo jen poznávat krásu husákovského československa .