Radikální upřímnost může život zkomplikovat, ale někdy ho zlepší

Také se ztotožňuji s názorem, že radikální upřímnost je mimořádně citlivá záležitost. "Mlčeti zlato, mluviti stříbro" a než být pokrytcem, tak raději mlčím, abych někomu neublížila.

Upřímnost je velmi relativní pojem. Ztotožňuji se s Hanou Ř., jedná se o mimořádně citlivou a individuální záležitost. Raději budu pokrytcem, než abych někomu slovem ublížila. I když se to může nechtěně stát, jsme jenom lidé.

Jsem potěšena, že paní Caklová má ponětí vždy.

Ve vztazích je těžké radit, každý jsme jiný. Co někdo vezme jako vtip, jiného urazí nadosmrti. Je tedy dobře toho druhého znát natolik, abych mu svým názorem pomohla, ne ho dorazila :-)

08:07 - Poslední příklad o kopáčích je jak vyšitý z reality. Osobně bych těm kopáčům poděkovala, protože vím, co obnáší vykopat krumpáčem výkop pro základy RD, nebo pracovat o žních, kdy je třeba každé chvilky krásného počasí. Proto mám v tomto smyslu opačný "problém", neumím přijímat pochvalu od někoho, kdo nemá ani ponětí, co vlastně chválí.

Ano, hezké téma, je potřeba s upřímností umět zacházet tak, aby neubližovala. Respektovat toho druhého. Můžu na dotaz kamarádky, co říkám jejímu novému příteli nebo jejím novým šatům odpovědět různými způsoby. Tak, abych neurazila, neublížila. Když se mi ani jedno nezamlouvá. Na šaty můžu říct, že to je originální, že vypadá jako kvalitní materiál, že jsem to nikde neviděla, odkud to je, zkrátka, ji se to líbilo, koupila si to, a i když se mi to nelíbí, neznamená, že jí řeknu, jsi v tom jako hastroš, nemám patent na rozum. Hodnotit její známost, kterou jsem s ní potkala,nemůžu už vůbec. Takže, vypadá pán zajímavý a hodný, ladí vám to spolu, znáš ho z práce? A nemusím říkat, koukal jako bubák, měl plandavé kalhoty, má nějaký halabala účes, je to prostě jeho věc. Asi se s ní chce vídat, ona s ním taky, no tak co. Lidi kolikrát ale zaměňují upřímnost s takovou zbytečnou starostlivostí s cílem člověku pokazit náladu. Třeba...ty dneska tedy vypadáš mizerně...co to máš proboha na sobě, slyšela jsem, že se rozvádíš, co je na tom pravdy..... zkrátka, když kolegyni zrovna není dobře, počkám, až mě sama požádá o pomoc, když se kamarádka bude kvůli rozvodu potřebovat vypovídat,vyslechnu ji, pokud je známá ohozena do něčeho extravagantního, mlčím, je to její věc. Atd. Mockrát se mi stalo, a že nejsem vztahovačná, že mě ledacos z úst někoho přišlo mírně nevhodné. Ne jen vůči mně, ale hlavně vůči jiným. Například poznámky k práci druhých stran někoho, kdo tu práci nikdy nedělal, jsem v různých situacích slyšela x krát. Příklad. Jdeme po chodníku, pracovníci od výkopových prací sedí na trávě a jedí. Podívej se na ně, na flákače. Řekne známá. No, povídám, je jedenáct, to je asi jejich oběd. Víš jak se nadřou na tom slunci? Tebe by takhle bavilo jíst studené jídlo na ulici na zemi? My v práci máme teplý oběd, viď. To jsem si neuvědomila, řekla zahanbeně. Takže dva názory na stejnou věc.

Hezké téma k diskuzi i rozjímání. Když o něm teď přemýšlím, rozhodně dávám přednost "přetvářce", které se říká takt. Vzhledem k tomu, že lidskou různost vnímám jako cennou devizu, snažím se být stejně taktní k těm, které mám ráda, i k těm, kteří mi mohou být tzv. ukradeni. Jsem, jaká jsem, ostatní přijímám také takové, jací jsou. I velmi nepříjemné věci se dají říct taktně a bez potřeby někoho urazit nebo alespoň nějak ponížit. Dětská upřímnost může být nemilá, i když pochází od dítěte, ale pořád je přijatelnější než od dospělého. Provozuje-li ji někdo v dospělosti, jde o dětinskost.

Dětskou upřímnost vnímám jako roztomilou a mnohdy užitečnou. Upřímnost u dospělých vnímám jako pokrytectví. Když mi chce kdokoliv "nandat" svoji pravdu, jak se s ní vyrovnám, jak se slučuje s mojí pravdou, je jen na mně :-)

Souhlasím se slovy na konci článku - ... upřímnost je křehký balíček ... Je kolikrát třeba upřímnost vážit na lékárenských vahách ... Mám říct mamince (92) : už stále více a více zapomínáš ... nebo: každý občas něco zapomene, a vždyť plno věcí si pamatuješ ... Někdy je třeba v zájmu toho druhého být upřímný, ale lze upřímnost dávkovat, říkat "po kapkách" , negativní sdělení doplnit i něčím pozitivním ... Upřímnost za každou cenu může být neomalenost, nedostatek sociální inteligence, někdy i schválnost ...

Co získáme tím, když budeme říkat věci, které ti ostatní nechtějí slyšet? Budou nás mít o to raději?