Kdyby naši předkové viděli, jak mnozí lidé úzkostlivě pohlížejí na zápěstí a na přístroji kontrolují, jestli dnes ušli potřebný počet kroků, asi by se smáli. Chodit bylo přece přirozené. „Ještě před sto lety by otázka, proč pravidelně chodit působila absurdně. Ale rozvoj dopravy a hektické životní tempo změnily náš životní styl tak, že souvislá chůze na delší vzdálenost, než je řekněme pět set metrů se stává luxusem,“ říká Jan Hugo, lékař, který je propagátorem chůze a stojí za projektem s názvem 6000 kroků. „Člověk se zbavil jedné ze základních aktivit, které byly neoddělitelnou součástí lidské evoluce. Jíme, spíme, milujeme se, ale už nechodíme,“ dodává.
Dříve byla chůze tou nejpřirozenější součástí života, nyní je spíše luxusem. Je to paradoxní. Naši předkové chůzi považovali spíše za známku chudoby. Bohatí se vozili, chudí mašírovali pěšky. Chodily se kilometry pěšky do práce, do škol, na návštěvy z vesnice do vesnice.
Teď se z chůze stal předmět zkoumání. A jak už to bývá, když se o něčem mluví, objevuje se kolem toho spousta rozdílných informací.
Většina lidí, které vše, co se týká vlivu chůze na zdraví, zajímá, přijala za své tvrzení, že je nutné ujít denně deset tisíc kroků. Jenže čím dál častěji se mluví o tom, že je to moc, a ne každý je schopen tohoto čísla dosáhnout. Není třeba se tím trápit.
„Šest tisíc kroků denně je počet, který je snadněji dosažitelný a vůbec neznamená, že člověk, který ho dosáhne, chodí málo. Právě proto jsme tak pojmenovali i náš projekt,“ vysvětluje lékař Jan Hugo.
Jenže, informací týkajících se chůze je nyní na internetu moc a tak se v nich ne každý vyzná.
Tady je zkušenost osmapadesátileté Jany. „Můj muž se rozhodl, že zhubne a začne pracovat na své kondici. Byla jsem nadšená, přece jen už bylo vidět, že jeho oblíbená pivíčka a špekáčky dělají svoje. Omezil alkohol, přidal do jídelníčku zeleninu, zakoupil krokoměr. Po roce mám pocit, že se zbláznil. Neustále kontroluje, kolik denně ušel. Stává se, že v noci chodí dokola kolem plotu na zahradě, aby dosáhl denní dávku. Myslím, že sousedé jsou přesvědčení, že mu hráblo. Na procházky už nechodíme, protože neustále kritizoval mé tempo a způsob dýchání. Pro mě je chůze přirozený pohyb, chci chodit po horách a ne kolem plotu a měřit si počet kroků,“ vypráví.
Přesto jsou krokoměry velmi dobří pomocníci, jen by si člověk jimi neměl nechat řídit život. Autoři projektu 6000 kroků radí, aby si v začátku každý pomoci krokoměru zjistil, kolik udělá v průběhu běžného dne kroků od rána do večera bez toho, aby se šel takzvaně cíleně projít. „Nebuďte překvapeni, když se nedostanete přes tisíc, zejména pokud jezdíte autem a pracujete u počítače,“ upozorňuje Jan Hugo.
Cílem by mělo být mít každý den večer na displeji šest tisíc kroků, což znamená, že by člověk měl odpoledne bez velkých přestávek chodit nejméně čtyřicet minut. Vliv na zdraví se projeví, pokud toto člověk dělá aspoň šest dnů v týdnu. Důležité je dělat co nejvíce kroků souvisle, bez přestávky. Časem by se tato dávka měla zvýšit tak, aby člověk chodil každý den v kuse aspoň hodinu.
Samozřejmě se jedná o údaje týkající se zdravých lidí. Čím dříve však lidé s chůzí začnou, tím více se to časem projeví na jejich kondici. Přesněji, ukáže se to v době stárnutí, kdy přijdou různé zdravotní potíže.
„Obě jsme s kamarádkou stejně staré, obě jsme v menopauze začaly hodně přibírat, přestože jsme si hlídaly, co jíme. Jenže já jsem zvyklá chodit, ona ne. Teď se ukazuje, jaká je to výhoda. Dávám si denně minimálně hodinu svižné chůze. I v dešti, i v zimě. Když to nevyjde, snažím se to nachodit tak, že nejezdím autobusem nebo si klidně dám několik koleček dokola kolem domu, ať si o mě každý myslí, co chce,“ vypráví sedmapadesátiletá Magda. A dodává: „Kamarádka nechodí. Není zvyklá. Všude jezdí autem. A i když jí v podstatě stejně jako já, nehubne, naopak, kila jdou nahoru. Začala chodit do fitka. Jede tam autem, hodinku cvičí, pak si dá večer víno. Myslím, že kdyby se místo toho prošla svižným tempem, udělala by lépe, ale ona to nechce slyšet.“
Chůze je nejlepší způsob, jak si zlepšit kondici, i když se k tomu člověk rozhodne ve vyšším věku. Není nutno se však trýznit sledováním krokoměru a pak podléhat výčitkám, že jsme nesplnili tu či onu normu. Zdraví prospěšné je, když si každý zpočátku nastaví styl a délku chůze, u které sám cítí, že mu dělá dobře. A pak postupně dávky zvyšuje. Protože, i když jde o módní trend, předmět výzkumů a byznysu s krokoměry, především bychom neměli zapomínat, že jde o ten naprosto nejpřirozenější pohyb. Takže jde hlavně o to ho vykonávat, ne nad ním dumat.