Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí

Pane Berko, souhlasím s Vámi, jen s jednou výjimkou. Pro mě osud není dán v genech, je to jakýsi plán Duše a záleží na tom, zda člověk naslouchá vlastní Duši a nebo dá přednost systému, který se jen tak mimochodem stejně hroutí. Můj děda z otcovy strany byl těžký alkoholik a jednou na hřbitově tetička (švagrová mého otce) řekla: "To je hrůza, to je snad osud, ten chmel se za dědou táhne i do hrobu." Na to maminka, ale až doma, řekla: "Kdyby místo těch keců vzala motyku a ten chmel vykopala, tak by se tam netáhnul." A o tom to je, můj otec se alkoholu nikdy nedotkl. Měl na výběr a to bylo zase moje štěstí.

Paní Caklová, velmi s vámi souhlasím. Milovat a být milován je vrch pyramidy zvané ŠTĚSTÍ. Být vděčný za to, že jsem a co mám, ale také je třeba pro to trochu něco udělat. Jeden z posledních velkých psychoanalytiků, rodák z Nitry, se zabýval osudem. Tvrdil, že každý člověk má osud dán v genech, ale je tam například 10 cest, takže si může vybrat. Jako svůj příklad uvádím, pocházím z alkoholické rodiny, možná jsem měl k tomu v genech sklony, ale šel jsem jinou cestou. To samé já vidím u štěstí. Člověk má na výběr. Tomu věřím. Jindra

Oprava: Louise L. Hay ♥

Celé dětství, dospívání, mládí, vlastně celý život (73), jsem si kladla otázku, proč nemám to štěstí, jako mají ostatní, kteří mají vše na co si vzpomenou a daří se jim. Až v posledních dvou letech jsem pochopila a stále mi dochází, jaké jsem měla štěstí, že jsem se narodila rodičům, kterým jsem se narodila, jaké jsem měla štěstí, že jsem s nimi měla možnost prožít to, co jsem s nimi prožila, jaké jsem měla štěstí, že jsem nedosáhla "vzdušných zámků", které jsem druhým záviděla. Jak napsala Louise L. Hai - "S pokorou se propadám do pocitu vděčnosti.", žít v lásce je pro mě to pravé štěstí ♥♥♥

Dobrý den paní Švejnochová, já jsem o rok starší jako vy. Ještě jsem 5 let spokojeně přesluhoval. Ne že bych na práci nestačil, ale mladší samozřejmě, pokud jsou mají přednost. Tomu rozumím. Přijel k nám na návštěvu syn od známých, povídal, že tata nemohl studovat za socialismu. Povídám mu je blbost. prostě se mu nechtělo. Já jsem se vyučil, potom střední, 2 vysoké, postgraduál a další certifikáty z VŠ. Spokojenost a štěstí člověka je samozřejmě jen podle mě o CHTĚNÍ A POHODLNOSTI. Nic víc. Přeji hezký den. Jindra

Tak tohle mě vážně dostalo. Téma štěstí a polemiky o jeho podobě je nevyčerpatelná studnice inspirace, každý z úhlu svého pohledu, zkušeností, vlastních úvah a prožitků... Všimli jste si, že na to zatím reagovali jen muži??? Už jsem dlouho ničím nepřispěla, ale sledovat diskuse na články ostatních íčkařů mě pokaždé přitáhnou, protože v nich často probíhají pěkně husté výměny názorů, které mě od dalšího psaní někdy odradí. Ale zároveň i vyburcují svědomí, že jsem nějak zlenivěla... Možná lepší varianta než přiznání, že zrovna neprožívám úplně SŤASTNÉ období. A že se přistihuju, jak moc se snažím o definici toho svého ŠTESTÍ, jak se ho ve svých sedmašedesáti letech stále snažím pojmenovat a naplňovat. Volím k tomu všechny zmíněné a ověřené způsoby, občas to prostřídám s nějakým experimentem, a stejně se v kolotoči času dostanu až na hranici touhy všechno skončit, abych se v příštím okamžiku za takovou myšlenku sama odsoudila a silou vlastní tíhy (a že není malá!) se zase odrazila k pocitu vnitřní radosti, která je pro ŠTĚSTÍ nezbytnou podmínkou. A neustále v sobě obnovovat vnitřní radost jako životní styl je při všem, co se děje kolem nás i v nás samotných, velká dřina... Ale kdo to dokáže, je ŠŤASTNÝ člověk.

Jsem spokojený, občas i šťastný. Což je takový fyzický pocit,aspoň tak to mám já. No uvidíme na podzim...

Dobrý den, štěstí je o ničem. Je prchavé jako těkavá kapalina. Uvedu příklady. Mladý muž touží po sportovním vozu Ferrari . Získá peníze a zakoupí si ho, ale štěstí je již splněno a hledá dál. Mladá žena sní o tom fešákovi. Má ho. Najednou zjistí, že není ideální a hledá dál. Kdežto spokojenost je stav trvalý. Lidé dávejte si malé cíle, nebuďte líní, něco proto udělejte a budete spokojeni!!!! Je to můj recept, na který jsem přišel až ve zralém věku, ale není pozdě!! Umřu spokojený, nikoliv šťastný!! Jindra

:-) Poněkud prefabrikované téma bez hlavy a paty, asi jako reporty o válce na Ukrajině... :-)