Marcela (58 let): Snaha najít partnera mi málem zničila život

Je zjevné, že spousta lidí nechápe vývoj opravdové lásky, která se ze zamilovanosti přetavuje ve společné cíle, společné radosti i starosti, cílí na přípravu dětí do života, vnuci se stávají nadějí, ale především se láska projevuje strachem o toho druhého, o celou rodinu. Nikdo nemládneme, naopak se budeme stále víc navzájem potřebovat.

Myslím, že problém je ve Vašem pohledu na život. Tak si ho změňte. Začněte se bavit, užívat si. Jděte do kina, do divadla, na procházku, jeďte na dovolenou. Sama, s kamarádkou, s přáteli. A ten muž, který Vám ochotně přinesl do nemocnice věci, na Vás bude doma čekat a bude rád, že Vás zase uvidí. Ne tak, jako ti ze seznamek.

Nezdá se mi úplně fér, že paní Marcela hledá jiného muže, když nedokázala vybalancovat svůj stávající vztah. To je tak asi vše co mohu říci ke článkům podobného obsahu, které se zde objevují stále častěji.

Kompromis do manželství? Ona chce do ložnice bílý koberec, on červený. Zvolí tedy kompromis, koupí růžový a nas...ý jsou oba. Problémy, které si lidi nevytvoří, není třeba řešit :-) Já bych asi taky byla, v lepším případě, jen mrzutá, kdybych přišla utahaná z práce, s plnými taškami a manžel na mě doma čekal na popovídání u kafe. Myslím, že ta chvíle na uklidnění by byla tak dlouhá, že by i manžela ta chuť na popovídání u kafe přešla :-)

Paní Caklová, asi jste mě špatně přečetla. Já jsem psal o kompromisech. On se v něčem zlepší a ona zredukuje své představy. Tak funguje jedině vztah dvou lidí. Je to jedna z příčin rozchodů. Problémy nezmizí, neřeší se a potom je první kolo, druhé, třetí a další. Pořád je to stejné. Vidím kolem sebe známé 3 x rozvedené. Já jsem 40 let ženatý. Vím, že ráno je žena mrzutá, tak jí uvařím čaj a zmizím z očí. Jak přijde domů z práce s plnými taškami, tak to samé. Dám jí čas a potom si povídáme u kávy. každý má právo být mrzutý. Jindra

Moc hezky to napsala paní Řezáčová 9.23 - a paní Caklová také hodně rozumné.

Pane Berko 08:25 - "Natvrdo mu dát termín. Třeba rok a pokud to aspoň trošku nezmění, tak budete žít sama.". Ultimátum není řešení. To je jako, "Když se budeš chovat a žít podle mých představ, budu tě mít ráda.", ale oddací list není list vlastnictví. Já v tomto smyslu fandím mužům a takovým zářným příkladem je pro mě film Teorie tygra. Můj současný manžel byl v mládí idolem žen a mým idolem byl i v jeho 56ti letech, v mých 50ti. Poznala jsem ho v den rozvodu s prvním manželem, který se zamiloval v lázních. Za nějaký čas mi došlo, že ten idol byla moje iluze, neboť moje názory a nápady začaly být pí.....y. Z počátku jsem se tím trápila, ale díky sebepoznání - pozdnímu zrání, jsem tomu nechávala volný průběh. Dnes mi manžel říká: "Jitunko, ty jsi můj anděl." a já mu na to s úsměvem odpovídám: "Já vím a jsem ráda, že to víš i ty." Co je základ?, nechť si každý odpoví sám ♥

Paní Řezáčová, máte mé sympatie. Já jsem to až tak nechtěl hrotit. Máte pravdu. Já jsem sám na to přišel také později. Až jsem uzrál. Paní asi by si měla to zkusit s nějakým se seznamky. Potom by si začala vážit toho, kdo ji má rád. Je to každého věc. Jindra

Paní Marcela ani nenapsala, co ráda dělá, co ji zajímá a baví, kam chodí do práce, zda ji ta práce naplňuje, v čem je šikovná, v poměrně pečlivě a výstižně popsané situaci u nich doma se jako hlavní linie objevuje myšlenka....jsem nespokojená se životem a trvám na tom, že to je vína manžela. A myslím, že tu spokojenost v sobě musíme najít my sami. Je pouze v našich rukách, zda se nám náš život bude líbit. Paní Marcela by ráda přesunula odpovědnost z manžela na nějakého cizího pána, který by měl být štěstím celý bez sebe, aby ji dělal společnost a bavil ji. Otázka je, co vloží do vztahu ona. Aby to neskončilo hůř než s manželem. Paní Marcela si uvědomuje, že stárne. Nedokáže se tomu podřídit. Má pocit, že ji život něco zůstal dlužen. Vzpomínám si na známou, která mi chtěla dohodit jednu svou kamarádku stylem hele Evi, já ti něco povím. Já mám známou, co je taky sama jako ty. Mohly byste spolu někam za kulturou nebo na dovču. Co ty na to. Nic. Povídám. Já mám pár kamarádek, dost aktivit, chalupu, přítele, co s ním teda nebydlíme, pomáhám holce, chodím do práce, já nemám čas. A v duchu jsem dodala...taky nemám zájem, aby mi někdo organizoval život. Toho jsem si v manželství užila dost od tchýně a muže. Pochopila jsem, že mi chce tu svou vysavačku energie hodit na krk. Sama známost měla, a ona ji asi vadila. Potkala jsem je obě jednou pozdě večer. Vzala jsem to z vedlejšáku přes kulturu na letních slavnostech venku. Stálý na rohu, obě s nešťastným výrazem. Ta, co jí neznám, hučela do té druhé...tak vidíš, zase jsem sama, zase nemám s kým jít na písničky.....no bože, pomyslela jsem si, to je problém. Já chodila sama i do divadla a nikdo mě tam neukousnul.....staly tam jako dvě blechy, co čekají, až kolem poběží pes. Aby se ho chytily a nepustily. A já se jim obloukem vyhnula..... Poslední věc...dokud paní Marcelo nebudete spokojená sama se sebou, dokud sama se sebou nevydržíte, nechtějte, aby s Vámi byl spokojený někdo jiný. Váš muž, jiný muž, kdokoli. Takto to nefunguje. Pokud něco od někoho chcete, musíte taky mít co nabídnout.

Jediný člověk, kterého mohu změnit, jsem já sama a ještě to bude dřina. Mužů jako je Váš je kolem nás spousta. Jsme generace, které se nikdo neptal, jak se cítíme. Bylo třeba tohle udělat, tamto vyřešit, všechno vydržet. Tam nebylo moc prostoru na sdílení pocitů. Někteří mají talent se v druhých vyznat, jiní si s tím poradí hůře. Sama patřím mezi ty, kdo mají doma muže, který si vystačí s vysedáváním u televize. Mám to štěstí, že jsem uvěřila v Boha a ten mému životu dává smysl i když vím, že do lesa na houby půjdu sama, plavat na přehradu půjdu sama, nepopovídám si o knížce, kterou jsem dočetla a moje hudební pokusy jsou pro mého muže srandovní. Děkuji Bohu za to, že jsem natolik zdravá, že se postarám o sebe a příležitostně posloužím druhému. Líbí se mi, že vaše dcera se snaží, abyste k sobě našli cestu. Přála bych vám, aby se vám to podařilo.