Marcela (58 let): Snaha najít partnera mi málem zničila život

Já nevím, zdá se mi to celé uhozené. Paní má slušného, pracovitého muže a jí najednou hrábne, že je to málo ... Samozřejmě, léta přibyla, muž je víc unavený, možná je i trochu ňouma (ale to musel být i za mlada), tak sedí u televize a je rád že je rád ... Jestli je paní víc do světa, tak to lze řešit aktivitami s kamarádkami - cvičení, procházky s kafíčkem, dovolená, taky si koupit kolo, přihlásit se do angličtiny atd. , a ne tak jaksi hystericky, jak to dělala paní z článku - neví, že princové na bílém koni došli, posledního ulovila Popelka :-) ... Přeji paní brzké zmoudření a nadále jen spokojenost ...

Pane Berka, souhlasím s vámi, chlad a lhostejnost vše zabíjí Muž je citlivý, jenže mnohý se za to stydí. Ženy se opravdu vyrovnají lépe s horší životní situaci, tedy myslím většina. Vždyť jinak bychom vymřeli. Přeji vše dobré:-)

Omlouvám se, že jsem vám zkomolil jméno.

Paní Prachfelová, každý člověk, jiný názor. Já ten váš respektuji. Ono to není tak jednoduché. Vy ženy ten knoflík umíte vypnout mnohem rychleji než my muži. Také se změnou se umíte dřív vypořádat. My máme ve všem slabší kořínek, i v psychice. Já patřím k těm, co neumí být sám. Musím v prostoru toho druhého cítit. Jinak cítím chlad a je mi zima. Potřebuji pohlazení, vlídné slovo, povzbuzení. Myslím si, že o tom je život. Jindra

Závislost na někom, či něčem, je vždy svazující a omezující. Buď risknout a začít sama, když není odvaha a vůle, smířit se s bezpečným, pro vás nudným zázemím. Že by se lidé najednou v pozdějším věku změnili k lepšímu, tomu nevěřím. Vidím dvojice u stolu, které mlčí, nemají si co říct. Mladí zase zírají do mobilu upřeně, místo do očí svého miláčka. Vše časem vyvane, ale úcta a pomoct druhému by měla zůstat. A mít také své zájmy a koníčky, to je velmi důležité. Přeji hodně štěstí.

Dobrý den, myslím si, že seznamky jsou o ničem. Je plno aktivit při kterých se dá seznámit. Vy ženy nám vysíláte signály, pokud se vám chlap líbí. Jenže je potíž, že většinou je neumíme přečíst. Nebo se to naučíme věkem, ale je již pozdě. Kdyby to tak bylo, tak seznamky nemusí být. Myslím si, že jste to měla řešit dříve. Sednout si spolu. Sdělit muži, co vám vadí. Koupit mu nové oblečení, staré vyhodit. Natvrdo mu dát termín. Třeba rok a pokud to aspoň trošku nezmění, tak budete žít sama. Myslím si, že by to zabralo. Stačí kompromis a ne vaše snění o ideálním muži. Ten neexistuje a ten váš má vás rád. Ne jako ti ze seznamek. Také kolem šedesátky je podle mě na změny pozdě. Přeji vám, ať se to urovná. Byla jste to přece vy, co jste si ho vybrala!!!! Jindra

Tento příběh jsem si velmi pečlivě pročetla. A kdybych si nepročetla i první příspěvek v diskusi od Jitky C. tak bych asi napsala něco podobného co ona. Takže už nebudu všechno opakovat - jen tu poslední větu. "Umění být sama sebou, vážit si svého JÁ - to považuji za to největší štěstí"

A takhle to dopadne, když si jeden myslí, že šťastným ho udělá ten druhý. Také jsem si to kdysi myslela, než jsem pochopila, že je to pouhá iluze. Najdou se lidé, kterým na mně vadí moje JÁ. Většinou jsou to tací, jejichž štěstí (bytí) závisí na tom druhém a když jim jakkoliv odejde ze života, zjistí, že jsou vedle, jak ta jedle a skončí na antidepresivech, případně na alkoholu. Umění být sám sebou, vážit si svého JÁ, považuji za to největší štěstí ♥