Když má technika navrch

Musím na tomto místě přiznat, že před manželem pečlivě tajím, že raději sáhnu po jednodušším nástroji, než abych s návodem složitě řešila, jak sestavit robot, který mi daroval k Vánocům. :-) Díky za recept, který ráda vyzkouším.

Vladko jsi umělkyně vaření nerada studuji návody, spíš necháme vysvětlit od snachy. Tvůj recept vyzkouším, sice robota nemám, ale šlehač a hnětač el.mam, vyhnětu.

Návody čtu jak u čeho, nejméně je potřebuji u kuchynských spotřebičů. A podobného robota jako Alenka T. mám na kuchynské lince také a je hodně využíván zejména při hnětění kynutých těst. Technika usnadnila životy všude - od domácností až po zemědělce a velké továrny. Pizza na obrázku vpadá krásně a prudce jedle :-)

V padesáti jsem se po rozvodu, majetkovém vypořádání, které leželo výlučně na mých bedrech a několikaleté honičce na dvou VPP při své stávající práci zabydlela konečně ve svém, skutečně svém bydlení, s jehož pořízením a zařízením mi nikdo nepomohl. Bezpečné si pamatuji, jak jsem kupovala zařízení v našem osvědčeném obchodu a vždycky říkala, že potřebuju něco jednoduchého, co nebude chytřejší, než jsem já a co budu moci dobře ovládat. Pan vedoucí mě vždy zrentgenoval očima a věc s přehledem doporučil. Hlavně z pračky jsem měla obavy. Ovšem nedávno jsem vyměnila kompletně kuchyň se spotřebiči na chalupě a zjistila, že plotýnka, pračka, lednice i trouba mě bohužel inteligencí převálcovaly. Při výpadku proudu to všechno začne pískat a kníkat, jak se dotknu plotýnky mokrou rukou, hned má připomínky, tuhle jsem zapomněla pračce otevřít vodu a ta si se mnou hned dopisovala, trouba je tak složitá, že peču jen na jeden program a jelikož nejsem schopná nastavit čas, peču vždy na devět hodin od začátku...a když je dopečeno, tajné jdu a na chvíli vypnu proud. Všechny páčky, protože jich je moc já já nevím, která je která. Pak to na mě po opětovném zapnutí začne všechno pískat, jak jinak. Až nyní jsem pochopila babičku, která celoživotně odmítala vlastnit papiňák.

Hlavně že jsi si dovedla Vlaďko poradit.

Vlaďko, já tedy návody moc nečtu. Většinou mám totiž přitom pocit, že se scvrkávám a svrkávám a jsem ještě menší :) Jednoduchý úkon dovedou popsat pro mě naprosto nesrozumitelně. Měla jsem mnoho let robota, kterého jsem používala na výrobu těsta minimálně a většinou pobýval ve skříňce. Až loni, kdy jsem týden byla u mladých, tam stál na lince "mumík" a já obden něco pekla, tak jsem si ho vyzkoušela. Ano, mumík se sklopným ramenem a hnětacím hákem v nerezové míse mě inspiroval natolik, že jsem se taky rozhodla ulevit svým artrotickým kloubům a robota jsem si pořídila. Toho už neschovávám, ale mám ho pořád při ruce na lince a proháním ho o sto šest. Chvála pomocníkům. Pizza vypadá skvěle.

Na pizzu dávám dušenou cuketu: Na cibulový základ dám strouhanou cuketu, protlak, koření na pizzu a podusím. Tuto směs dám (po vychladnutí) na těsto, přidám uzeninu nebo zbytek tepelně upraveného masa, lze použít i rybí konzervu nebo vařené sojové boby a na upečenou pizzu dám strouhaný sýr. Nechám jej jen rozpustit. Směs na pizzu jde také ještě horkou dát do sklenic a sterilovat na zimu.

Co já už jsem v životě odrovnala přístrojů a pomocníků do kuchyně. Mám ale jednu vlastnost, že návody většinou nečtu, jdu na to vlastní intuicí. Foťák Canon už mám asi 3 roky a pořád se chystám návod k němu přečíst. Pracovala jsem kdysi na brigádě v jedné kavárně a připravovala pizzy. Těsto jsem dělali podobné, jen místo mléka vodu a kvasnice přímo do těsta. Těsto kynulo až hotové v malých bochánkách. Hezké počtení.

Pizzu z kynutého těsta mám mnohem raději než klasickou. Vypadá jako ta vaše a také chutná skvěle. Dík za inspiraci. Právě přemýšlíme, co budeme vařit.