Příběhy naší rodiny: O třebenické babičce

Tak já například měla sice dvě babičky, z toho otcovu jsem viděla jednou v životě a druhá babička byla volyňská Češka. Dědečka jsem neměla ani jednoho. Ten otcův se prý upil k smrti a ten druhý byl zabit na Volyni. Na rozdíl od jiných skoro žádné hezké vzpomínky na prarodiče nemám.

Přátelé, moc vám děkuji za ohlasy. Já jsem si užil jen prarodiče se strany otcovy. A byly to vždy moc příjemné návštěvy, spojené s vycházkami do kouzelné krajiny Středohoří s otcem, který byl velkým patriotem.

Zažila jsem oba dědečky i babičky. Babičky byly ale obě nevlastní. Ty vlastní zemřely velmi mladé, když máma a táta byli ještě malí. Jedna babička bydlela daleko, takže jsem ji vídala opravdu málo. A s druhou jsme bydleli v jednom domku a to byla babka. Vlastní děti neměla (tátu vyvdala) a k nám vnoučatům se nechovala moc hezky. Neměla jsem ji ráda. Takový je život.

Takové fotografie a vyprávění mne vždy moc potěší. Děkuji.

Mít babičku a dědečka zase tak normální není. Mého narození se nedožil ani jeden z nich. Z tatínkovy strany o nich nevím vůbec nic. Z maminčiny mi babičky nahrazovaly bába lukavská a bába lovosická - prosím bez jakéhokoliv hanlivého přídechu - babiččiny sestry. Ráda na ně vzpomínám.

I já já jsem měla svoje babičky, obě byly vlídné, milé, laskavé. Jak jsem se těšila na buchty, koláče, na prázdniny. Nelze si nevzpomenout! Vlasy dozadu učesané a šátek. Tehdy se to tak nosilo.

Hezké vzpomínky na babičku.

Já jsem poznala 2 babičky,ale ani jednoho dědečka.Oba už nežili,když jsem já spatřila světlo světa.Vzpomínáte na vdolky a vůni marmelády z meruněk.Já zase na to,že mě babička naučila háčkovat a plést.A druhá babička mi říkala Macku.Tenkrát,v době hlubokého dětství,jsem si neuvědomovala,že tady jednou ani jedna nebude a pak teprve bude člověk vzpomínat a říkat si ,jak by jim řekl,že je má rád.

Nu ,ano vzpomínání na dobu našeho mládí a jablek nezralých. Dětství a doba bezstarostného mládí bez politického podtextu dneška, kdy starosti přebírali rodiče a prarodiče za nás. To byla i doba třešní Karšovek, Holovouského Malináče nebo i Pourova zelí ke krouhání, My jsmezažily jen dobu Tondy Zápotockého, Honzikovu cestu nebo Kuřata na cestách , či Hledáme písničky pro děti ještě v černobílé televizi. a Štěpánku Haničincovou a Pavlínku Filipovskou. To bylo naše mládí.

Zlaté renety a nonety měl děda taky...nejlepší jablka, která jsem kdy jedla.