Babi, neboj, děti zvládneš! To dáš!
FOTO: Jana Mesarčová

Babi, neboj, děti zvládneš! To dáš!

30. 8. 2022

Narozením vnoučat se mnohým z nás život podbarvil svítivou září nepopsatelného štěstí a naplnění, s přijetím nové role se nabízely otázky: Jakou já budu babičkou či dědečkem? Umím si ještě hrát? Mám co vnoučátkům nabídnout?

Budou vůbec moje vnoučata o čas se mnou strávený usilovat? Budu je umět bezpečně pohlídat, usměrnit?

Když jsou vnoučátka v peřince, stačí jim zpívat, tišit je, kolébat. K ježdění s moderním kočárkem po chodnících je dostačující řidičák skupiny B, výhodou jsou ramena a drzá kuráž pro souboje s koloběžkami, k dobru je i bystrá mysl pro řešení špagátových hlavolamů v případě, že vám roztomilý pejsek uštrikuje z vodítka kolem koleček šálu. Příprava umělého mléka též není problém, nějaký ten šejkr se doma vždy najde. Toto období je tedy pro hlídací babičku/dědečka nenáročné. Stresorem může být pouze obava, že to maličké nebude klidně spát, neboť jej tyranizují bloudivé bublinky ve střevech, anebo že si ublinkne a nedopatřením vdechne kus zvratku (mohlo by se udusit), anebo že rostoucí zub právě spustí nekonečné bolestné moldánky, které se nám nepodaří zastavit.

Když se však vnoučátka rozchodí a spouštěčem k dosažení umanutého cíle je bezbřehá zvědavost, hlídání už není takovou zívačkou. Nešikovnost dítěte se snoubí s nově získanými pohybovými koordinacemi a často překvapí, tu padající čínskou vázou, jejíž střepy by asi nebyly tím správným předmětem ke hraní, tu rozlitým olejem z příslušné karafy, kterou svou neohrabaností mrňous převrhl, když se vkradl do skříňky se zásobami a dlažbu v kuchyni tak přeměnil na krásné hladce blýskavé kluziště, anebo ve vlasech vypatlanou indulonou, jejíž tubu zřejmě v domnění, že jde o šampon, dítko marným pokusem o pěnu nešikovnými ručenkami roztíralo po celé hlavě. Ke zvládnutí tohoto druhu hlídání vnoučátek je potřeba bezbřehý nadhled a trpělivost, kterým disponuje tetička Růženka, která daleko široko v naší ulici naslouchá steskům nejedné zoufalé hlídací babičky: „Růžo, představ si, jen jsem se otočila, už mi malý zdrhl s miskou jídla! ... no, kam? ... za psem! Nachytala jsem toho našeho kluka v místě, kde obvykle žere náš pes, oba si hleděli své misky, pes tak nějak přirozeně, ale malý se opičil, šel na kolena a v podporu klečmo jedl naservírovanou rajskou s kolínky psím způsobem - co ti budu povídat, rajská byla všude, kolínka ještě dál a malý byl rajsky zapatlaný jako indián z Polynésie“.

Když se vnoučátka rozmluví, to už je vyšší level, jsou z nich velcí parťáci, tedy jde o hlídání vykreslujících se individualit, které si velmi jasně a výrazně umí o své říci. Ať směrem k dosažení čehokoliv, anebo k odmítání čehokoliv. Strategie a používání různých přesvědčovacích lstí si od babičky/dědečka žádá sofistikovanost a je to někdy dosti únavné. Rodič by nežádané chování ratolesti řešil po třetím varování lepákem za ucho, ale laskavá babička/dědeček? Kdepak, u nich se nekázeň podrobí analýze způsobem rozsáhlého vysvětlování a vysvětluje se, vysvětluje se, vysvětluje se. A odměnou za to se vám dostane od rodičů poděkování: „Babi/dědo, příliš jim vše vysvětluješ, děti jsou z tebe unavené, nepoberou to!“, čímž si udělají super alibi pro svá rychlá jednání ručmo.

Docela céres při hlídání nastane, když se o slovo přihlásí velcí konkurenti (nepřátelé) hlídacích babiček/dědečků. Mám na mysli mobily, případně počítače. Souhlasíte? Jak to udělat, aby se tito konkurenti alespoň v době hlídání transformovali z pohledu vnoučat také do jejich nepřátel? Jak předcházet následným pocitům provinění, že nedopřejeme svým milovaným vnoučátkům jejich oblíbenou činnost. Rozpačitý příběh k tématu si vyslechla nám již známá tetička: „Růžo, já jsem dnes grogy. Hlídala jsem zvěř. Dnes je nic nebavilo, nic je nenadchlo, u žádné činnosti vnoučátka nevydržela, jen poletovala, jančila, vynucovala si mobil, který jsem statečně odpírala, o což mne jejich rodiče poprosili. Snažila jsem se dodržet přání rodičů a nepodrazit jejich autoritu, ale více a více jsem se dostávala do nesnází, žádný argument nefungoval, naopak, spouštěl pláč a vztek, ta zatracená placka mi vše kazila, najednou jsem byla zlou a hnusnou babkou. Snažila jsem se nejprve vyjednávat, obchodovat, posléze úklid hraček směnit za krátkou pohádku čtenou z knihy, ale to byla bláhovost. Vnoučata už zcela rozzuřená trvala na svém, chtěla si listovat jen a jen v mobilu. S přísným zamračením jsem mobil uschovala a vysvětlovala, jak to kazí očička, že je nezdravé to modré, vábivé světlo, kterým jsou z displeje ozařována, že tedy půjdeme na hřiště, a slibovala jsem jako jezinka, že maminka s tatínkem pak hru s telefonem jistě dovolí, ale bylo to o hrachu a stěně a vše končilo slzavým údolím s voláním po mámě. Ze situace jsem vybruslila „tajnou“ nabídkou oblíbené kinderčokolády, neboť pravda, láska prochází žaludkem. V mžiku byl klid, ticho, jen těkající oči. Ovšem - selhala jsem. Koupila jsem si jejich lásku za čokoládu a porušila jsem slib rodičovstvu, který spočíval v tom, abych jim nedávala sladkosti.“

„Netrap se tím piďi spiklenectvím, buď ráda, že jsi vnoučata uhlídala a že se nezabila!“, povzbudila tetička Růža roztrpčenou babičku, ačkoliv také hodnotila podání čokolády jako malé podrývání autority rodičů, a pokračovala: „určitě jsi zůstala nejdražší, laskavou, milovanou babičkou, ono teprve bude hůř! V pubertě tě vnoučata možná nepustí ani do pokoje, z vlasových kreací a mnohonásobně propíchaných uší, kérek a děr v oblečení budeš kolabovat. Povídání si s nimi se ztenčí na „čau babí/dědó“, v transu tančící výrostci hodí k tobě tak akorát otočku, aby si od tebe převzali mlsání obalené v eurové bankovce a odplachtí do víru svého snění, chichichi.“

Jó, babičkovství/dědečkovství, to bude ještě jedna velká sranda. A věřím, že bude úžasná a prospěje všem zúčastněným. Čert vezmi malé karamboly, pletichy a nepochopení se, v roli babičky/dědečka se zaslouženě budeme cítit užitečnými a milovanými. Tu báječnou roli nám prostě už nikdo neodpáře.

rodina vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Co já bych za to dal, kdybych hlídal i na plný úvazek. Přitom jsem učitel. Nebylo nám dáno. Syn od dvojčat a nám to snacha moc neumožnila. Její matka bydlí nad ní, tak nás k tomu nepotřebovala. Je to smutné a o moc jsme tím přišli. Dnes děvčata již jsou v pubertě a nás nepotřebují. Hřeje mě to, že nás přesto milují. Jindra
Jana Hošková
Ach jo, mobily...mor naší doby :-)) Já je vyrvávám vnoučatům z rukou, lísám se s jinou zábavou, ale je to marné, marné, marné ! S mobily totiž nelze soupeřit. Nabízejí toho tolik ! Vyhrožuji pak ze vzteku, že budou špatně vidět, budou celé křivé, jak u toho pořád sedí nebo leží...a pak slyším odpověď: Ale babi, vždyť ty si na tom svém mobilu taky hraješ, my to dobře víme !!!
Alena Velková
Hezký článek. O babičkování bych moha sepsat román... letos jsem hlídala od konce června přes den i v noci 2 až 5 kousků :-)) Byl to hukot. Furt ve střehu. I k moři jsem s nima sama jela....ale jsem ráda, že už začne škola a já si teď udělám dovolenou a velkým obloukem se budu dětem nějakou dobu vyhýbat. Nicméně velkou odměnou mi bylo, když mi vnuk řekl, že to byly jeho nejhezčí prázdniny.
Lenka Kočandrlová
Těším se,až vnučka ještě povyroste - malá mimina a batolata mne neberou,bude mne bavit si s dítkem popovídat,ukazovat všechno možné a ne řešit pleny,bezhlavé pobíhání,u ničeho nevydržení : to už jsem si kdysi zažila s vlastními dětmi. Myslím si,že od tří do těch třinácti let si užiju vnučky ještě hodně,snad tu ještě v té době budu....
Marie Faldynová
Trefné, také považuji za správné plácnout na zadek když to vnoučata přeženou. Jinak si to užívám, je s nimi i legrace.
Helena Štěpánková
Pěkně napsáno, babičkovství je pro mne velká radost, užívám si to.
Anna Potůčková
O svá vnoučata mám mnohem větší strach než jsem měla o své dcery. Maminka jim dovolí věci, ve kterých já vidím možnosti úrazu apod. Velký vliv na roli babičky či dědečka má opravdu věk, kdy se v této roli člověk octne. Mám celkem 6 vnoučat - 4 vnučky a 2 vnuky. Plácnu po zadku opravdu jen v tom nejnutnějším případě a to většinou když se holky mezi sebou hádají, tahají se za vlasy apod. Řeknu jednou, podruhé a potřetí už přijde plácnutí. Vždy řeknu, že když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém....
Jitka Caklová
Každý to má jinak. Já jsem ani jednoho prarodiče nepoznala a nemohu předávat zkušenosti, které nemám a učit něco, co sama neumím. Jak jsem napsala v 11:13, mám štěstí že moje vnoučata mají prima rodiče a nemusím s dvacetiletým odstupem svoje podmínky, které v důchodovém věku mám, roční a šestileté vnučce, přizpůsobovat. Před třiadvaceti lety jsem byla v pracovním procesu a v současném věku je pro mě důležité udržovat v pořádku to, co jsem za svůj život vytvořila a na dvě ruce je toho opravdu dost a dost.
Zdenka Soukupová
Jano, tak mám pocit, že jste to napsala o mých vnoučatech. Velice podobně to u nás probíhalo a probíhá. Až na to vysvětlování. Po druhém, nejpozději po třetím upozornění vysvětlování velice rychle končí a moje pravačka velice rychle přistane na některém ze zadků. (vnoučata 10,9, 6 let). A hotovo.
Marie Měchurová
Na věku nezáleží, naopak s vnoučaty omládnete. Už nám bylo 70 a užíváme si to. Kdysi jsme si dali slib, že naučíme vnoučata lyžovat a vezmeme je k moř, a to se nám povedlo. Máme 4 vnuky a jednu vnučku. Taky nás ti 2 nejmenší zlobí s mobilem. První věta zní: "Babi, půjčíš nám mobil? " Nepůjčím, jedeme na výlet".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%