Jsem už starý. Tato věta se stala společensky nežádoucí

Zatím si starý (75) nepřipadám, jediné co už ne! je nějaké další zvířátko, které by k nám chtěl někdo odložit. Tady už ta jistota není.

Zásadně se řídím tím, jak se cítím sama, nikoliv tím, jak mě vnímá okolí, to už jsem vzdala. Práci, kterou jsem v životě vykonávala, bych ve svém věku s prací, kterou mám kolem domu a na kterou jsem sama, neskloubila. Ale na druhou stranu, loni koncem září jsem pomalu končila s koupáním v Jizeře při teplotě vody 13°C, vzduchu 17°C, jak jsem napsala ve svém článku. Před chvílí jsem se vrátila od vody, má 8°C, vzduch 11°C a zdaleka s koupáním nekončím. Teď mám ten správný elán, jít pokračovat v práci, které je stále dost.

Každý z nás je jiný a má také tím pádem rozdílný přístup k životu. Někdo byl zvyklý se celý život učit novým věcem a ten druhý rezignoval či ho to nebaví. Senioři nejsou jedna škatulka. Přesto, že je mi 76 let stále pracuji, učím se novým věcem a stále mi to baví. A dělám co mi baví, nejsem třeba aktivní na sociálních sítích ne protože bych to nezvládla, ale protože mi to nezajímá. Každý jsme starý tak jak se cítíme a jak nás vnímá okolí. Včera jsem třeba zvládla posekat trávu na chatě tak jako i v loni. Ale třeba příští rok to nezvládnu.

V prvé řadě jsem měla uvést, že mám šikovného manžela, tak to napravuji :-)

Mám šikovné děti i vnoučata. Například žena, která si neumí ušít šaty, také se to neučí a dojde si ke švadleně, stejně tak chlap, který neumí postavit dům, .........................................

Myslím, že starší lidé budou nuceni učit se nové technologie, protože bez nich nezaplatí, nevyplní formuláře, nenakoupí.

Paní Judytě v 10:15, kdybych měla deset rukou, tak dávám všech 10 palců nahoru. Mám to také tak :-)

Ano, každý máme jiný životní styl, a i když někdo druhý nežije v souladu s naším smýšlením, nemusí nám ho být ani líto.

Každý máme jiný životní styl, někdo podléhá marketingu, někdo nové technologie využívá k práci nebo zábavě, někomu vyhovuje zaběhnutý režim. A to je podle mého názoru jedině dobře. A pokud budou lidé navzájem tolerantní, tak mohou všechny tyto skupiny žít vedle sebe v souladu a s respektem bez ohledu na to, zda je to společensky (ne)žádoucí.

Mám známého o tři roky mladšího , v mládí byl sportovcem všeho druhu a při výstupu na skalní útvar se zranil, tuším, že ne jednou. Je pět let po operaci páteře, chodí ohnutý s pomocí trekingových a je rád, že je rád.