O křehkosti stáří
Ilustrační foto: pixabay

O křehkosti stáří

10. 10. 2022

Téma následujícího článku jsem měla v hlavě dlouho. Přemýšlela jsem, jestli se hodí na tento portál. Je přece pro aktivní seniory. Téměř všichni se v příspěvcích prezentují a jsou prezentováni jako plní elánu, činorodí, optimističtí.

Je to jistě povzbuzující, podnětné pro ostatní čtenáře. Tento portál je jedinečný. Umožňuje lidem uplatňovat některé zájmy, najít si přátele, nabízí spoustu zajímavých článků, informací a fotografií. Někdy se mi ale zdá, že je zde až příliš optimismu. Vždyť stáří není jen radostné.

Když jsem byla hodně mladá, myslela jsem si, že staří lidé jsou psychicky silní. Zocelení životem. I to, že už jim na něm ani moc nezáleží. Už mnoho let vím, jak jsem se mýlila. Stále více vnímám, jak je stáří křehké a zranitelné.

Viděla jsem, jak stárne maminka. Několik let poté, co onemocněla Parkinsonem, se musela přestěhovat do domova pro seniory. Doma se bez pomoci už neobešla. Ubývaly jí síly. Sotva chodila s oporou, pak už vůbec ne.  Hodně zhubla – na lůžku byla sotva vidět. Moje vždy statečná maminka jako by v posledním roce všechno vzdala.

„Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk.“ Sofokles

Také já cítím, že stárnu. Některé věci mi připadají obtížnější. Nebývala jsem moc bolestínská. Celý život jsem věděla, že se na sebe můžu spolehnout. Čím jsem starší, tím víc mě znepokojují záležitosti, které jsem dřív zvládala snadno. Jsem víc nejistá. Nejspíš nakonec vždy všechno zvládnu. Líp, nebo hůř. Protože mi nic jiného nezbyde. Nemám však objektivní důvody k přílišnému optimismu.

Výzkumy dokládají, že optimismus má genetický podklad, je ale ovlivněn i zkušenostmi. Na rozdíl od optimismu je pesimismus dle některých vědců naučený na základě špatných zkušeností. Jednou z důležitých otázek je vztah optimismu ke skutečnosti. Někteří psychologové uvádějí, že šťastní lidé podléhají tzv. pozitivním iluzím, to znamená, že skutečnost vnímají zkresleně, nadhodnocují vlastní možnosti kontrolovat běh událostí ve svém životě a nahlížejí na svou budoucnost nereálně optimisticky.

Patřím k těm, kteří na svět pohlížejí s realistickým skepticismem. Což ovšem neznamená, že se neumím radovat z každého dne a těšit se na dny další. Dřív jsem viděla svět optimističtěji, změna přichází se stářím.

Nejspíš je obdivuhodné, co někdo ve svém věku dokáže. Důkazy toho máme na tomto portále téměř denně. Jenže předpokladem pro to je zdraví. A to člověk příliš ovlivnit nemůže. Obdivuji lidi psychicky čilé, kteří se snaží být aktivní i navzdory svým zdravotním problémům a omezením. I takových je hodně. Mnozí již nejsou plně soběstační. Pro někoho také nejspíš není snadné požádat o pomoc.

Bezpochyby je dobře, když senioři jsou, když jsme my senioři, aktivní. Ale aktivita každého má své limity. U někoho musí končit třeba při procházce okolo domu.

 

 

 

„V posledních letech jsem si celkem zvykla, že každý nový rok je horší než předešlý. Všechny problémy, svízele a bolesti jsou jaksi naléhavější a hůře řešitelné, a kdybych se sebevíc snažila, nic s tím neudělám. Protože právě to jsou symptomy stáří. Pokud náhodou nepatříte mezi borce, kteří si jdou v devadesáti skočit padákem. Já, ač dosti proslulá elánem a optimismem, bych občas radši odněkud skočila bez padáku. Můj klad spočívá v tom, že to neudělám.“ (Ivanka Devátá: Jak jsem se zbláznila. Praha: Motto, 2013, s. 77.)

 

 

 

stárnutí životní postoj životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 52 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pro mě byla velkým ponaučením moje maminka, když řekla, "už jsem se v životě nadřela dost" a jejím životem se stalo pouze křeslo u TV a křížovky.
Jitka Caklová
Věrko, nemohu napsat, hezky napsané, nebo že to mám podobně. Přečíst si to ještě třikrát, musela bych si asi dát jointa. Podle mě ses v mládí vůbec nemýlila. Jsem prací zocelená, psychicky odolná, svůj život miluji a od doby, co jsem přežila těžkou streptokokovou pneumonii, mě baví čím dál víc. A to jsem jako ta "jedna paní" viz. níže, co má nemocného manžela, akorát nechodím na kosmetiku, nepletu, tančila bych ráda, ale nemám s kým a zahradu mám velkou. Vím, o čem je život, tak proč bych se hroutila.
Naděžda Špásová
Věrko, můžu tě uklidnit, mám do optimismu hodně daleko, naopak, den ode dne jsem pesimističtější. Na stáří není nic hezkého, ovšem na druhou stranu je to jediná spravedlnost na světě, protože to čeká většinu lidstva.
Marie Hrádková
Dobrý den, také to takhle cítím, mám dojem, že jsem čím dál pomalejší a lenivější a to hlavně v domácích pracech. Přesto mi muž říká, že moc uklízím a kolikrát se mi nechce ani vařit nebo péct, i do fyzických aktivit se musím nutit, ale to se mi ještě daří, i když ne tak jak bych chtěla. Znám jednu paní, co má nemocného manžela, musí vše kolem něj dělat, nemůže ho nechat samotného a ještě vaří, peče, zavařuje, plete, chodí tančit a na kosmetiku, pracuje na malé zahrádce a doma má čisto a pořádek, dbá o sebe a hezky se obléká a já mám před ní komplex a také ji obdivuji, že tolik toho stíhá a nehroutí se ani si nestěžuje.
Hana Řezáčová
Hezký článek ... Je různé stáří - když je člověku sedmdesát je to jiné než v devadesáti ... Podle platných kritérií jsem stará, bude mi v lednu 70, no a mám maminku, která má 92 - a to je o něčem úplně jiném - aktivity se smrskly na čtení, televizi a křížovky, bez berlí a mého auta už se maminka nikam nedostane, byla zvyklá pořád někde lítat - po městě, po procházkách i dělat dlouhé výlety, měla plno známých ... A optimismus, o kterém je v článku řeč? Ten se snažím mít já za obě - dnes a denně do maminky duju, že furt ještě dobrý, ale je to jako házet hrách na zeď ... Važme si každého hezkého dne (hezký může být i ten, kdy lije) a radujme se z každé maličkosti - nechce se mi to ani říkat, ale může být hůř ...
Jana Vargová
Zajímavé a pěkné čtení. Ano, předpokladem pro aktivitu v poslední fázi života, tedy ve stáří, je zdraví. Nejen fyzické, ale i psychické. Podle Milana Kundery je optimismum opiem lidstva. A? Snažím se nechat pesimismus na vedlejší koleji. Nikdo z nás neví, jak dlouho se tu ještě budeme radovat, zlobit, hašteřit, milovat, zrazovat, těšit, obdarovávat,... Nicméně, Vaše myšlenky jsou vhodné k vlastnímu hlubšímu zamyšlení, jak to vlastně s tím naším stářím máme.
Jiří Dostal
:-) :-) Příjemné stárnutí? To bude něco o přenosné zkušenosti v tom kterém věku; ve stáří už skoro není komu co předávat... :-) :-)
Věra Ježková
Moc vám děkuji a přeji vám příjemné stárnutí. :-)
Dana Puchalská
Oprava .....jsme jiná/ý..
Dana Puchalská
Věrko. Každý jdeme jiná/ý. A já Ti děkuju za zajímavou úvahu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?