Úvodní foto Věra Ježková, fotografie v textu Věra ježková a Jan Zelenka.

Jak šel můj čas

12. 10. 2022

Naše občasné putování krajem vzpomínek nebývá vždy jen příjemnou procházkou. Mnohdy je ona procházka až trochu masochistická. Obvykle spatřujeme krajinu, prozářenou sluncem a obrazem domova.

Můj příběh Podzimní soutěžení 2022 vzpomínky

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 12.10.2022 21:43

Přátelé, díky za vaše příjemné komentáře.

Jitka Hašková 12.10.2022 18:46

Krásné vzpomínky. Já raději na dětství a mládí moc nevzpomínám.

Dana Puchalská 12.10.2022 18:31

Krásné vzpomínky. Děkuju.

Jana Šenbergerová 12.10.2022 14:26

Na to, co bylo pro nás hezké, se dobře vzpomíná. Někdo to umí také popsat pěkně jako vy. Ale jsou i tací, kteří na životě neshledávají nic hezkého a celým životem se doslova protrápí. Přeji vám, aby k pěkným vzpomínkám dřívějším přibývaly i ty současné a budoucí.

Jana Jurečková 12.10.2022 14:19

Hezké fotky, vzpomínání, vše má své kouzlo.

Zuzana Pivcová 12.10.2022 12:58

Je pravda, že mladý člověk očekává, že toho ještě mnoho přijde. Také se dobře vzpomíná na různé vzrušující zážitky. Myslím, že co je člověku vlastní, s čím je v souladu propojen, to v něm zůstává, ani se nemusí příliš snažit vzpomínat. Posune se jen trochu zpět. Moc děkuji.

Jitka Chodorová 12.10.2022 11:18

Tak jsem se Honzo zasnila, i já v poslední době hledám svůj ztracený čas. Tobě díky, prostě umíš.

Hana Rypáčková 12.10.2022 09:53

Hezké...

Anna Potůčková 12.10.2022 09:21

Hezké vzpomínání. Vzpomínky jsou snad jediné, které nám nikdo neukrade.

Miloslava Richterová 12.10.2022 08:42

Pěkné, děkuji za Vaše vzpomínky. Nelahozeves i Památník jsem navštívila, mám ráda Dvořákovu hudbu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku

Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.

Jaromír Šiša

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli, přestal jít proud.

Dana Straková

Bramborová brigáda s bonusem

Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.

Jana Kollinová