Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často

Paní Caklová, to že si dělám ze všeho legraci, tak to neznamená, že se neumím nad věcí zamyslet i vážně a z článku o rozvodech starších lidí bych vypíchnul toto - podstatu problému, co napsala Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, a ta říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“ konec citace. V tom je jádro pudla. Mnozí lidé jsou už tak založeni, berou život už svého mládí jako tragédii, neustále se s ním perou, cítí se životem - osudem oklamáni a zrazeni, aniž by ještě k sobě nějakého partnera měli a očekávají, že ten ho konečně vyvede z jeho postoje k životu, ale to bez změny jeho samotného není uskutečnitelné. Z takového života se pak právem cítí být unaveni. To, že oni samotní svým postojem unavují toho druhého stejně (možná i více) - to si nechtějí připustit. I na každém dobrém zážitku si každý, když hodně chce, si najde něco tragického a to se jim daří. A tak, jak takový mladý člověk všechno sázel na tu změnu po svatbě, že ho jeho partner z toho životního postoje vyvede, tak pak dříve nebo později ho ve svém nitru obviní z toho, že se tuto nepovedlo, že ON ZKLAMAL a že chyba byla už třeba ve výběru nebo dokonce v něm samotném - to si nechce připustit. Po rozvodu a novém sňatku mu to opravdu vyjde, najde si někoho lepšího k sobě, nebo si najde někoho, který zase nebude zase ten pravý, nebo zůstane dotyčný sám a je v té samotě konečně šťastný nebo zase nešťastný, jak už byl založen po narození - s postojem, že život je tragédie - že ostatní si žijí a jemu se život vyhnul a on jen sbírá jednu tragédii za druhou. A není na tom postoji taky něco tragikomického - já si myslím, že ano. Někdy se totiž může stát, že v tom pozdním věku může ten člověk se špatným postojem ztratit i toho posledního člověka - parťáka, který ho znal, toleroval jeho chyby a třeba byl jen o maličko v tom vztahu šťastnější, než ten, co si požádal o rozvod. A tak ten jen o maličko méně spokojený pak může ten rozvod považovat za malé vítězství nad ním, nad jeho postojem k životu, ale pak zjistí, že zase prohrál další bitvu ze životem. Proč? Protože se životem se nemá bojovat, ale pěkně v něm za všech okolností se snažit proplout a to, jen když to trochu jde, s dobrou náladou a humorem. :)

Paní Caklová na to "scestí" od paní Machačové k bimbáskům jste mne přece zavedla Vy sama svou poznámkou z 23.10.2022 08:38. Psala jste to Vy o těch mužích s malým přirozením (to vy jste vykolejila ten "vlak"s paní Machačovou - ne já. A já jsem měl pro ně - pro ty muže tedy jen ta povzbudivá slova. Musíte si buď lépe pamatovat, co píšete, nebo si to znovu po sobě přečíst. A tam to bylo o mužích, ne o ženách. A co se týká výsměchu, tak v tom máte pravdu. Už dávno jsem si zvolil tento styl svého života. Vysmívám se ale naprosto všem a všemu a nejvíce sobě samotnému. Je to lepší, než nad světem a nad sebou samotným neustále plakat. Ano - snažím se všechno obrátit v legraci, jsou však lidé, kteří dokáží i opak - jsou to mistři tragédie. Přeji Vám dobrou noc a hezké sny. :)

Pane Vrbo, jste mistr obratu a zneužil jste k tomu "bimbáska". Jak souvisí, co jste napsal 19:14 s paní Macháčkovou 20.10.2022 19:56, která se nechala zahnat životem do kouta? Z nepochopení vzniká nedorozumění a vyjadřovat se "vtipně a ironicky" 01:11 o paní Macháčkové a řadě dalších žen, které zmiňuje, je Váš další výsměch běžnému životu.

23.10.2022 08:38 Velikost "bimbásků" je záležitostí současné módy a porno průmyslu. Tedy pokud se nejedná zrovna už o něco patologicky mikroskopického - tak opravdu na velikosti tolik nezáleží - to nemám ze sebe - ale k tomu se vyjádřily v průzkumech prý ženy - nebo lhaly a proto ty některé obtloustlé vítačky migrantů na nádražích si od afričanů slibovaly konečně uspokojení - že příchozí proniknou skrze sádlo až k jejich bodu "G"? Všechno je možné - třeba za celou migrací Afriky do Evropy stojí v pozadí naše nespokojené ženy s evropskou velikostí bimbásků? Pak okřídlená a ověnčená a nakonec proklínaná věta matky všech Syřanů - A. Merkelové: "Všichni Syřani do evropy", nebyla vyřčena z humanitárních celosvětových důvodů, ale ze zcela zištných sobeckých důvodů našich některých žen - zrádkyň. Ale v době antiky bylo například spojováno velké přirození s menším intelektem. Historici umění mají vysvětlení. Malý pohlavní úd byl známkou kulturní vyspělosti, rozvahy, atletičnosti a mužnosti. No - možná se měli spíše zeptat žen hysteriček než mužů historiků? :)

A znáte tuhle anekdotu? K rozvodovému řízení se dostaví muž (95) a žena (90) a rozvodový soudce se jich ptá: "Proč se chcete rozvést?" Muž a žena odpoví současně a stejně: "Pro nepřekonatelný odpor". Rozvodový soudce se jich ptá: "A kdy jste ten odpor k sobě pocítil?". Oba současně odpoví: "Hned krátce po narození našich třech dětí", a soudce na to: "A proč jste spolu zůstali až do dnešních dnů?" Oba odpoví současně: "Nechtěli jsme se rozvádět kvůli dětem a když už ty všechny děti umřely, tak se chceme nechat dát konečně rozvést. :) :) :)

Dodatečně mě zaujala věta...že většina rozvodů je zbytečných, protože se rozvádějí lidé, kteří se k sobě povahově hodí ... Když už člověk začne podnikat kroky k rozvodu, má za sebou kus společného života s tím druhým a před sebou potíže a starosti. Lidi se musejí domluvit na majetku, na bydlení. A buď na péči o děti a argumentech pro své rodiče, kteří k tomu budou mít nějaký komentář, nebo v případě našeho věku na argumentech pro dospělé děti. Takže slovo zbytečný rozvod není namístě. Může být rozvod ukvapený, špatně načasovaný, nepromyšlený, nedotažený, atd. Ale zbytečný...snad jen v případě, že po čase oba zjistí, že ten život po rozvodu není takový, jaký si představovali a oba to chtějí vrátit zpátky. Povahová shoda nám v manželství nezaručí, že od sebe nepůjdeme. Vzpomínám na reakci své dobré známé. Bylo mi přesně mezi 40 a 50, když jsem odešla ze společné domácnosti. Svět se to dozvěděl za čtvrt roku. Její reakce? Já myslela, že už to spolu nějak doklepete. Uplynula řádka let. Oni to do toho důchodu doklepali. A za pár společně prožitých seniorských let šli od sebe. Ne, neřekla jsem ji, že jsem si myslela, že to už nějak doklepou. Nepřišlo mi to taktní. Mezi námi, ani tenkrát od ní....

Osobně proti odlišným názorům nic nemám, neboť každý má právo vyslovit ten svůj. Pochopit spousty vtipu a ironie, obzvláště, když se mě daná věc bytostně týká je velice těžké. Dám jeden příklad z mnoha: Chtějte od muže s malým přirozením, který z tohoto má celoživotní trauma, aby se smál vtipům na toto téma. Každý člověk je jedinec se svými dostatky i nedostatky a dokud nepochopí zákon rovnováhy, kterým je sebepoznání, tak mezi těmi, kteří se mu jeví jako dokonalí, nemá šanci obstát. Kdo se chce naučit sám sobě zasmát a nevidět chyby druhých, nechť si shlédne toto video https://www.youtube.com/watch?v=GVSbYEtlBw8&list=RDLVgOa8GInTXx0&index=4

22.10.2022 08:48 Pane Berko, zřejmě jste mne špatně pochopil, že bych já něco paní Macháčkové záviděl. Vy jste možná ani nepochopil, že v tom, co jsem psal o paní Macháčkové bylo spousty vtipu a ironie, abych poukázal na to, že ona je v situaci, kterou by jí jiní mohli závidět. Rozumíte? Psal jsem, že JINÍ, ne tedy JÁ a v tom je podstatný rozdíl. Nebudeme si zalhávat, že takový svět je. NE TEDY ALE JÁ. Chtěl jsem ji upozornit na to, že není úplnou samozřejmostí mít ÚPLNĚ VŠECHNO, že není úplnou samozřejmostí si najít partnera, s kterým nám bude dobře po všech stránkách celý život a také o tom, že záleží i na tom, co my můžeme nabídnout i my tomu druhému. A tam jsem pro lepší pochopení použil i to materiální přirovnání - že jeden má to a druhý zase něco jiného a jen málokdo má obojí. Nechtěl jsem přímo psát o duševním bohatství a duševní chudobě - sám vidíte, jak to vypadá nedobře. Ale protože jste to nepochopil, tak jsem to napsal. Ti lidé si totiž musí rozumět právě nejvíce v tom duševním bohatství. :) Barák si můžete koupit, když vyhrajete ve sportce, ale rozum a cit v apatice nekoupíte a ve sportce taky není na tahu. Nic ve zlém - snad jste to pochopil, jak jsem to myslel s paní Macháčkovou, že ten její partner ani nechápe, že by jí měl udělat radost a někam ji vyvést. Zvláště, když existují pro to příklady i z filmu: https://www.youtube.com/watch?v=TkSJ0BzjCnE

Kdo vám řekl, že vás někdo udělá šťastným? Pokud je partner alkoholik, nevěrník, surovec (píšu mužský rod, ale myslím to u obou pohlaví), pak je to jasné. Ale jinak si prostě štěstí musíte vybudovat sami. Jestli jste celé manželství táhla sama, zase je to jen vaše chyba. Po svatbě jste byli zamilovaní, v té době je potřeba dát vztahu správnou podobu, výhodnou pro oba. Ve stáří už to nespravíte, tak se nelitujte. A nikde není psáno, že musíte být stále "jak svázaní". Mějte čas jen pro sebe, a pak budete rádi trávit chvíle také spolu. Jestli vám manželství nefungovalo, když jste měli na krku rodinu, v důchodu to lepší nebude. Jestli jste hezky žili i v mládí, i to stáří bude hezké.

Každý jsme nějaký, každý jsme dosud nějak žili a jedinou pravdou je, že tento život nějak musíme, i s těmi blbci, chudáky, hlupáky, psychopaty, závistivci, a nevím, co ještě, chtě nechtě, dožít na této krásné planetě. Jaké si své dožití kdo udělá, takové ho bude mít :-)