Celkově počet rozvodů mírně klesá, avšak toto neplatí pro páry vyšší věkové kategorie. Naopak, lidé ve věku přes padesát se rozvádějí častěji než v minulosti. Jenže podléhat pocitu, že jde o nový správný trend vhodný pro každého, bývá zrádné. Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že se ve vyšším věku rozvádějí páry, které vlastně žádné obrovské, nesnesitelné problémy nemají. Jen pod vlivem současného nastavení společnosti, které vyvolává dojem, že se všichni neustále musejí bavit, být úspěšní a výkonní, získali pocit, že se v manželství nudí.
Ale hlavně, ze všech stran slyší: Tak proč se nerozvedete?
„Manžel mi v posledních letech leze na nervy, máme malý byt a poté co přestal pracovat, je pořád doma. Jenže, když se chci svěřit kamarádkám, normálně si popovídat o trablech v manželství, vždy slyším věty typu: rozveď se s ním, jsi ještě mladá, samotné ti bude líp. Některé známé mi naopak říkají, že si mám někoho jiného najít. Všechny mé známé jsou rozvedené, dvě jsou vdovy, jedna je svobodná celý život. Vlastně si připadám jako výjimka, když jsem v mém věku stále vdaná za stejného muže,“ říká pětapadesátiletá Jana z Ostravska. Za největší problém svého manželství považuje nudu. „Neříkáme si nic pěkného, nikam nechodíme. Máma mi říká, že to je přece po mnoha letech vztahu normální, že si mám vážit toho, že Pavla mám, že až budu stará a nemocná, poznám, jak je důležité nebýt sama. Že pak jde o to, aby si lidé navzájem uvařili čaj. A já vlastně nevím. Nevím co chci,“ svěřuje se.
Když nedávno oznámili rozvod Bill a Melinda Gatesovi, mnozí lidé říkali, že jeden z nejúspěšnějších lidí světa a jeho žena přesně vyjádřili jejich pocity. Gatesovi totiž svůj rozvod komentovali větou: „Už nevěříme, že bychom v další fázi našeho života mohli jako pár společně růst.“
Každý si pod tím může představit něco jiného, ale je to výstižné. V životě přichází chvíle, kdy lidé dojdou k závěru, že jim bude lépe každému zvlášť a je jedno, zda jde o miliardáře nebo penzistku z malé české vesnice. A současná doba ke snění o dalším růstu hodně přispívá. Zatímco dříve si lidé v šedesáti přáli život tak nějak společně v klidu dožít, nyní si mnozí od následujících let slibují nové zážitky, naplnění svých snů.
„Je třeba konstatovat, že většina rozvodů je naprosto zbytečných a rozcházejí se i lidé, kteří se k sobě povahově hodí,“ říká psycholog Jeroným Klimeš, který rozhodnutí jít s někým do vztahu přirovnává k tomu, když se spolu lidé rozhodnou plavit na jedné lodi po dlouhé trase. A jestliže se spolu plavili dlouho a nepoprali se přitom, je celkem podivné, že najednou přijde chvíle, kdy jsou přesvědčeni, že už spolu nevydrží. Jenže přesně tak tomu nyní často je. Jednou z příčin je to, že se lidský věk za posledních dvacet let prodloužil, muži žijí v průměru sedmdesát šest let, ženy osmdesát dva. Takže je logické, že mnozí lidé si v padesáti či šedesáti letech uvědomí, že mají před sebou ještě docela hodně let a postaví sami sebe před otázku: Proč je nezkusit prožít jinak než žiju právě teď?
„Vím, že to co teď řeknu, bude jako přes kopírák, protože jsem přesně totéž mnohokrát četla, ale já si opravdu, když děti odešly z domova, uvědomila, že se s mým mužem ukrutně nudím, chátrám, degeneruju,“ říká jednašedesátiletá Irena, která se rozvedla přes devíti lety. „Děti mě nechápaly, kamarádky ano. Můj muž byl úplně normální hodný chlapík, který chtěl od života už jen pohodu, klid, to znamená každý večer u televize. V půl osmé jsme zasedli, v devět chrápal, když jsem ji chtěla vypnout, probral se a vynadal mi, proč to vypínám, když se dívá. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok. No tak se teď dívám na televizi sama, občas, na to, co chci. Chodím do divadla, vařím jen to co jím já, uspořím si na dovolenou u moře. Nájemné v garsonce utáhnu. Mám klid. Jsem sobecká? Proč? Celý život jsem dělala vše pro něj, pro děti. Zbytek života dělám vše jen pro sebe,“ vypráví. Děti jí říkají: „Mami, proboha, vždyť jste měli normální manželství.“
Irena: „No měli, všechno bylo naprosto normální. Přesto jsem se rozvedla.“
Mnoho lidí podlehne obavám z blížící se penze. Jsou pod vlivem článků o lidech, kteří až po odchodu do důchodu zjistili, jak obtížné pro ně je být neustále celé dny spolu. Začali se hádat, vlastnosti, které jim navzájem vadily, se projevovaly silněji než dříve. Někteří proto přistupují k rozvodu už preventivně před penzí.
Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“
Dříve se tolik nemluvilo o štěstí. Nyní je to jedno z nejpoužívanějších slov. Lidé tedy mají pocit, že v životě musejí být šťastní a to se odráží i do jejich vnímání problémů v manželství. Dříve se nějak ani nepředpokládalo, že by manželé po třiceti a více letech měli být šťastní, úspěchem bylo, když byli aspoň spokojení.
Každopádně jde o jev, který naši předkové neznali a asi by se hodně divili, že se nyní padesátileté a šedesátileté dámy chtějí rozvádět místo toho, aby se třásly strachy, že se jejich manžel zakouká do mladší ženy.
