Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů
Ilustrační foto: Pixabay

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

1. 11. 2022

V životě mohou nastat nečekané situace, kdy jsme zcela paralyzovaní bolestí a strachem, bezmocní, odkázaní na cizí pomoc a trvá dlouho, než si svůj stav plně uvědomíme a díky jednomu z nejsilnějších lidských pudů, pudu sebezáchovy, začneme logicky uvažovat a jednat. 

Jsem v pokročilejším věku (78) a tak nějaký ten pád se mi nevyhnul, zejména v zimě na náledí skrytém pod vrstvou sněhu nebo jen tak po zakopnutí o úplně nepatrnou překážku na cestě. Všechny kotrmelce končily pohmožděním, četnými modřinami nebo v horším případu otřesem mozku, až do letošního srpna, kdy jsem v noci, v zamčeném bytě, skončila na podlaze ložnice se zlomeninou krčku stehenní kosti, navíc s telefonem v jiné místnosti. Trvalo nekonečně dlouho, než jsem se k telefonu dostala a byla schopna přivolat pomoc. 

Osádku záchranné služby pustila sousedka, která před lety vyhověla mé prosbě a přijala klíče od bytu pro podobné případy. Stejnou laskavost jsme si postupně vzájemně poskytly všechny singl seniorky v paneláčku a mnohokrát její výhody ocenily. Do příjezdu sanitky mě pětaosmdesátiletá paní Boženka umyla, oblékla, pomohla shromáždit potřebné doklady a nezbytné věci pro pobyt v nemocnici, to vše za trpělivého konejšení chaoticky pobíhajícího vystresovaného psa, a řekla větu, kterou mě jako mávnutím proutku zbavila bolesti, strachu, studu a beznaděje: „Čikinu si vezmu k sobě, nebojte se, postarám se o ni než přijdete domů.“ V té chvíli jsem poprvé pocítila tak intenzivní příval vděčnosti, pokory, radosti a síly překonat nemoc, že jsem přes slzy špitla jen: "Děkuju."

Následující dva měsíce mého pobytu na oddělení NOP koordinovala střídavou péči o psa, ve které byl zapojen i můj vnuk, zajišťovala přesuny nezbytných potřeb z bytu do nemocnice a sdílela zážitky s Čikinou. Po návratu ještě několik dnů obstarávala drobné nákupy a nosila čerstvě navařené jídlo. Jakoukoliv odměnu striktně odmítla s tím, že pomoc v tísni je normální, to by přece udělal každý. 

Pozitivní emoce, které paní Boženka nevědomky ukotvila svými činy a slovy v mém podvědomí, ovlivnily průběh uzdravování. To, o čem jsem v nemocnici snila s otevřenýma očima při pohledu na chodící pacienty, se stalo skutečností. Opět chodím s Čikinou na procházky, sice jen kratičké, protože mě vyčerpává chůze o francouzských holích dvakrát denně do druhého patra. Se zatnutými zuby zvládám i drobné nákupy v blízkém supermarketu nebo lékárně. Po sedmdesáti dnech od operace jsem opět soběstačná a šťastná. Ten pocit bych přála všem, kteří se ocitnou v podobné situaci. 

Můj příběh péče zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Margita Melegova
Je dobre, ze jste se klicem pojistila pro takove situace, ono se rika dobry soused k nezaplaceni a spatny k nedoplaceni, je dobre ze jste obklopena lidmi ochotnymi pomoct.
Hana Rypáčková
Jano, četla jsem článek a ...Narazila jsem na jméno Čikina ... Nevěděla jsem o tom, co se ti stalo, jak je to možné? Odmlčela jsi se ? Přeji ti stále se zlepšující pohyb a hodně procházek /opatrně v suchém terénu/. Sousedská pomoc, vědět o druhých je moc důležité. Díky, že jsi to popsala.
Miloslava Richterová
Moc děkuji za Váš článek, jsem ráda, že to u Vás dobře dopadlo, čte se to jako pohlazení. Přeji Vám dobré zdravíčko a pohodu sousedských vztahů.
Marie Ženatová
Milá Jani, moc děkuji za vaše osobní vyznání a přeji hodně a hodně dalších potřebných sil*. Už moje maminka říkávala, že nejlepší a nejvěrnější pomocník v nesnázích jsou naše ruce a když už pomoct nedokáží, tak jsou to naši nejbližší sousedi. A proto jsou potřebné ty nejlepší sousedské vztahy. Poznala jsem to nejvíce, když se stal manžel ve své nemoci nemohoucím. Byla to právě sousedka, která mi vždy dokázala v případě nutné potřeby nejvíc pomoct. Děti byly hodné, ale zaměstnané a bydleli většinou jinde - ovšem v rámci svých možností mi pomáhali také. Ale pro všechny osamělé seniory a to nejen v tísni je nezištná pomoc tím největším darem, za který musíme být vděčni a neustále moc a moc děkovat*

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.