Jak najít nejlepší místo na rozptyl

Určitě s manželem ušetříme dětem starost s péčí o hrob. Jsem ráda, že jsme v tom zajedno a dětem už jsme to řekli. Vzpomínat na nás můžou i bez chození na hřbitov.

Kdysi jsem viděla jeden film - název už nevím, ale šlo o to, že otec padl ve válce a rodině přišla jen urna s jeho popelem. Manželka na své zahradě vyhloubila jámu, nasypala tam popel a zasadila tam strom. Synovi řekla, že tak bude moci se svým otcem mluvit, vítr bude pohybovat větvemi, on bude svému otci rozumět. To by se mi také líbilo, ale už nevlastníme žádnou zahradu, tak je to v mém případě nereálné. Máme ale rodinný hrob na velmi milém hřbitůvku v mém rodišti, tak si budu moci popovídat s rodiči.

Pane Vácho, hezky jste to vymyslel. Ani mně není jedno, kde se octne to, co tu po mně zbude. Tělo z přírody vzešlo, proto chci, aby se do ní co nejdříve vrátilo. Žádná krásná bedna nebo urna! Nehodlám nikde odpočívat v pokoji. Hmotné se vstřebá a nehmotné poputuje dál. Smrt v žádném případě neznamená nehybnost.

Pane Vácho,prima,dobrá rada nad zlato.

Pokud si myslíte, že se chodí jednou za rok o Dušičkách ke hrobu, jste chudý člověk. A k tomu místu.. jelikož se všechno mění, možná se těšíte předčasně.

Myslím si,že je úplně jedno,kde spočine popel. Ta ,řekněme duše , si stejně libovolně poletuje všude , kde se jí líbilo nebo nyní líbí. Máme také hrob na hřbitově, chodím tam jednou za rok,protože tam je jen odloženo tělo, a na jeho duši myslím klidně doma. Osobně bych nechtěla být jen tak někde vysypána na cizím místě, když tak někde na naší zahradě, pod růžemi nebo tak něco.

Ještě jsem o tom nepřemýšlela...

Přemýšlím o tom dost podobně, místo se ještě neustálilo...

Znam jedno misto, kde je stary les a potok, miluji ty kopce i ten zurcici potucek, mista kde zacalo nase manzelstvi, kde jsme privezli nase prvni deti z porodnice, bude to zaroven misto nasi posledni cesty.