To je dnes hezky, že? Málo mluvíme s cizími lidmi. A je to škoda

Já to mám jako paní Hana Š.* Doma jsem většinou sama, takže venku si konverzaci s mnohými známými i neznámými vždy velmi dobře užívám*

A což takhle rozmanitosti na i60, každý si může vybrat, co ho zajímá, co si přečte, prohlédne, zareaguje, do čeho se zapojí, tedy jestli to vůbec stihne, protože je toho opravdu hodně, nabídka je bohatá, za což velmi děkuji :-)

Já se často dávám s lidmi do řeči. Ani mým dětem to nedělá problém.

Navázat kontakt ani mně nedělá problém, ba naopak. Ono opravdu stačí všimnout si třeba jen reakce člověka na pozdrav a hned je jasno, zda má o komunikaci zájem. Jet delší dobu vlakem ve společném kupé a nepromluvit se spolucestujícím ani slovo, tak to bych si asi raději přesedla jinam. Ale na druhou stranu v době kovidové a nyní v době války na Ukrajině lidi diskutující na tato témata opuštím. Negativní informace odmítám.

Já myslím, nebýt amerických vědců, tak ani nevíme, kdy se můžeme uprdnout. Když někdo nereaguje na oční kontakt doprovázený úsměvem, asi k tomu má důvod. Proč se cpát někam, kde o mě nestojí :-)

Já myslím že stačí si přečíst názory dnešních lidí na důchodce a přejde vám chuť se s někým dávat do hovoru....lidi jsou zlí chamtivý a závistivý a k důchodcům nepřející...tak proč s takovéma navazovat hovor.

Kdo má psa, dává se stále do řeči s cizími lidmi. Už když se přibližují , ptají se: " Pejsek nebo fenka? Je hodný a přátelský? " A pak se semele všechno možné. Dokonce se i změní směr procházky a povídá se a povídá. Nebo se i děti zastaví a chtějí si chlupáčka pohladit. Ve vlaku se pozná, kdo by si chtěl jízdu zpříjemnit, stačí k tomu oční kontakt a úsměv, reakce na průvodčího atd. Ale chápu, že to pro někoho je těžké. Nezeptá se, ani kdyby hodinu bloudil...

Tak tohle mi opravdu problém nedělá. Navazuji řeč s kýmkoliv a kdekoliv, ani nemusím jezdit do ciziny. Nikdo mi ještě nikdy neřekl, abych mu dala pokoj. Je totiž také velmi důležité vystihnou jak a o čem s jednotlivými lidmi mluvit.