Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo

Pracoval jsem na ředitelství Zeleniny (krajský podnik, co prodával ovoce a zeleninu). My jsme nějaké jižní ovoce v kantýně dostali, ale kolem Vánoc jsme všichni zjistili, kolik máme přátel, kteří chtějí jižní ovoce. Jeden rok přišla pro celý kraj 1 bedýnka ananasu, tu si samozřejmě sbalil soudruh ředitel pro své nejlepší přátele. A čočku, rozinky a kakao jsem kupoval při cestách do NDR, v naší rodině prostě čočková polévka být musela, scházeli jsme se na Štědrý den u tety na chatě, každý musel donést čočkovku a vánočku a dělali jsme degustaci. S kakaem to bylo tak, že se prodávalo jeden den před Vánoci a jeden den před Velikonocemi, to den předem svolali soudruhy komunisty a řekli jim, že se bude prodávat kakao. Kdo ten den D šel do obchodu, mohl si koupit jeden balíček. Pak se stalo, že jsme doma měli 3 balíčky kakaa. Kdyby bylo normálně k dostání celý rok, koupil by se nový balíček, až by starý docházel. Ale začalo se v době nedostatku kakaa vyrábět granko a to k dostání bývalo.

Stejně jako dnes bylo všechno, ale ne pro všechny. Něco bylo dobré a něco nestálo za nic. A dnes to není jiné. Jen jsem ztratila iluze a dostala se k vědomí, které mi pomáhá tuto skutečnost zvládat. Je častější stejné věci vnímat různě, než různé věci stejně.

Nenapsala jsem ze neverim, v kazde oblasti mohl byt jiny problem - ksefty se zlatem, horsi zabezpeceni kojeneckych potreb, mne to nepotkalo proto mne to prekvapuje to je jedine vysvetleni.

Paní Kosťunová, smějte se dle libosti. Já se stýkám s lidmi, kteří byli touto dobou celoživotně postiženi. Jsou vyrovnaní, bez zášti a nenávisti. To je dar. Přeji vám vše dobré.

Tento článek asi neměl za cíl přispět ke kouzelné atmosféře předvánoční a také nepřispěl.. Jinak prstýnky koupené na první pokus a těch plenek bylo požehnaně, narodila se dvojčata, nic jsme nesháněli, paměť mi slouží dobře. Nekonečné dohadování postrádá smysl.

Libuše H. a Libuše K., podepisuji se pod Vaše vyjádření. Pokud si někdo nepamatuje na nedostatek spotřebního zboží, což samozřejmě není životně důležité, tak si zřejmě ani nepamatuje na atmosféru strachu, která rozdělovala rodiny, ničila rolníky, živnostníky, umělce aj. a přiváděla do komunistických kriminálů ty, kteří chtěli žít ve svobodě. Také dnes je mnoho problémů, ale nikdo není za své názory perzekvován a kdo je v tísni, tak jeho ekonomické potřeby jsou dle zákona saturovány. Žádný politický systém není ideální. Ale jsem ráda za ten náš.

Bylo to v letech 1967 – 1986 - prstýnky. První dítě jsem měla v roce 1981, sháněla jsem všechno, plenky se prodávaly myslím pouze deset kusů na jeden nákup.

Margito, není problém si zjistit, jestli jsem si vymýšlela nebo to tak bylo. Všechno se dá ověřit.

Tak nevim, asi jsem zila v jine republice, vdavala jsem se v r.1966, v den vyplaty jsme sli do zlatnictvi koupit prstynky, nepotrebovali jsme zadne potvrzeni a objednat svatbu jsme sli asi za tyden. Ani kdyz jsme kupovali vybavicku nemusela jsem ukazovat zadne potvrzeni. Jen kroutim hlavou ze tato zeme mela dve ruzne republiky, mela jsem stesti zila jsem v te lepsi nebo to bylo tim ze jsem byla mlada a stastna tak jsem nemusela mit vsechno na co si tady stezujete.

Zdravím všechny íčkaře....plně se ztotožňuji s příspěvkem pana Vrby v 16,01.....ještě podotýkám,že začátkem 60 let nebyla k běžně dostání ani vlna na pletení,dobře si pamatuji,že když jsem chtěla uplést svetřík pro synka,tak jsem kupovala a párala takové silné bílé teplé ponožky a k tomu přidávala nějakou barevnou nitku