Máme si co říci

Přečetla jsem si článek znovu a slovo "přetvářka" bych zaměnila za "nedorozumění." :-)

Děkuji za všechny komentáře. Věrko, máš pravdu, že část souvětí zní nelogicky, ale měla jsem na na mysli zklamání z lidí, kteří byli přáteli nejčastěji z prospěchu, jak se ukázalo později.

Jano, hezký, procítěný text. Dětský pohled uvádějící mne do rozpaků jsem prožila několikrát (ne ve své rodině, nemám děti). Mluvím víc než zamlada, ale stále ráda mlčím a naslouchám. Mluvit lze i beze slov. Je dobré, když lidé dokáží vystihnout správnou chvíli, kdy je lepší mluvit a kdy (stačí) mlčet. V posledním odstavci nerozumím „… přátelské komunikaci navzdory … přetvářkám“.

Jano, díky za úvahu hodnou zamyšlení. Myslím, že láska není jen o tom, jak dnes slyším a čtu u mladých, miluji tě, mám tě rád, I love you, i vnuk to píše často na obrázky; my si to dřív doma neříkali, my to jako děti cítily. ( U předchozích generací, myslím, byla také na prvním místě práce, starost o obživu.) A pak u mladých druhé dítě, nemocné, přiveze rodič na střídavou péči, ale je vráceno s tím, vezmi si ho a vrať mi ho, až bude zdravé. Jak se může cítit, miluje mne, ale vrací mne. Čili, jsou to jen slova. (Naši by mne nejen nevrátili, ale ani by se nerozvedli.)

Tápeme, bloudíme, někdy i nevědomky sami ubližujeme, klopýtáme vlastním životem, neboť nám nebylo dopřáno vědění, s jakým úkolem naše Duše, poučena z minulého života, na tento Svět přišla ♥

Moc hezký článek nutící také k zamyšlení a možná i k zpytování svědomí

JANO, ÚVAHA K HLUBOKÉMU ZAMYŠLENÍ, DĚKUJI VÁM.

Krásná, rozumná úvaha, paní Kollinová. Je zde málo takových textů, co mají hluboký smysl. Velmi mne to oslovilo!

Nádherné.Rozumím Vám hodně,jsem také jedináček.