Pokrok je pojem, který se dá vykládat všelijak. Určit jeho přesnou definici je velmi obtížné. Záleží na tom, jaké kdo zastává životní postoje, jestli ten, či onen pokrokový krok zapadá do jeho vnímání světa. Do vnímání jeho životních hodnot. V každém případě je pokrok určitým krokem vpřed. Je to urychlení vývoje.
Technický pokrok, který postupem let nabírá skutečně rychlé obrátky, by měl ale odpovídat pokroku společenskému, být s ním v souladu. To ovšem bývá občas problém.
Sociální pokrok by měl společnosti přinášet její zdokonalování a lepší uspořádání. Zvýšit spokojenost a uspokojování potřeb obyvatel. Zkrátka, vylepšit celou společenskou strukturu. I to bývá většinou problém.
Anglický spisovatel počátku 20. století, Gilbert Keith Chesterton, vyslovil zajímavou myšlenku. Říká, že pokrok je matkou problémů. Je to jakýsi myšlenkový oxymoron. Svět se vyvíjí a vyvíjet bude i nadále, ale pokrok technický, který nemusí být úměrný pokroku společenskému a výrazně ho předežene, může vyvolávat nežádoucí pnutí ve společnosti a dospět až k regresi a chaosu. To dnes říkají i význační světoví vědci, kteří se civilizačním vývojem zabývají. Zkusme je brát, konečně, vážně.
Rychlý růst vzdělanosti, technologií a zvyšující se úloha elit začnou postupně celý systém vyčerpávat a zahlcovat. Roste byrokratický aparát i složitost celého právního systému, což může ve svých důsledcích vést až ke krizi a jak známo z historie a bohužel i ze současnosti, i k válkám.
Historie je plná civilizačních střetů a válek. Válek o území, o vliv, o zdroje. Válek, které si žádají neustále účinnější a sofistikovanější zbraně, které mají krom zastrašení, v případě konfliktu, zlikvidovat co nejvíce lidí. Je toto ten náš, tak často skloňovaný pokrok? Jsou ty stále lepší a ničivější zbraně tím kýženým pokrokem? Co to je, proboha, vlastně pokrok?!
* * *