Fejeton o nutkání
foto: Pixabay.com

Fejeton o nutkání

3. 12. 2022

Včera večer jsem pocítil chuť, možná až neodolatelné nutkání, otevřít si, ke sledování přenosu fotbalového mistrovství světa ve fotbale z Kataru, láhev Gambrinusu. Fanoušci sledující utkání přímo v místě na stadionu jsou o tuto radost ošizeni, vzhledem ke striktním islámským pravidlům a zákonům. Takže, na stadionu žádné pivo. To já si to pivo mohu klidně dát, bez nebezpečí stihání mravnostní policií.

S pohoršením o tom píše i světový tisk a hned k tomu přidává informace o rozsáhlé korupci při dřívějším určování místa, kde by se toto mistrovství mělo uskutečnit. Bylo to jednoduché. Katarští šejci mají totiž peněz skutečně až moc.

Přitom mne ale napadlo, co o pojmu “nutkání“, píše náš moudrý web. Jeden článek takové chování charakterizuje následovně. Cituji:

„Nutkavé chování je chování, které člověk dělá ne proto, že ho to baví, ale protože cítí, že musí.“

Zamyslel jsem se. Musím, nebo nemusím? Četl jsem dále:

„Nutkavé chování obecně vzniká z obsedantních myšlenek a je poháněno pocitem nepohody, který lze popsat jako neklid, úzkost nebo pocit viny“.

Tak to tedy ne. Případ pro psychiatra zatím ještě nejsem. To pivo si klidně odpustím. Ale pak jsem si řekl, proč si mám odpouštět, když u toho nemám nutkavý pocit viny? Ten webový článek mne trochu znejistil.

Fotbal v televizi zatím za moc nestojí, a tak jsem se mohl dál věnovat pojmu nutkání. A přemýšlet o tom, jestli přece jen nějaké podvědomé nutkání ve své hlavě neskrývám.

Nějaké podezřelé okolnosti jsem bohužel objevil. Když například odcházím z bytu a chci už zamykat, v hlavě se mi objeví neodbytná myšlenka. Vypnul jsem světlo? Vypnul jsem kamna? Vypnul jsem varnou konvici? Jdu se raději podívat, abych posléze konstatoval, že jsem vůbec nic neopomenul.

Asi je to u mne určité genetické dědictví. Otec na tom byl ještě hůře. Vzpomínám si, dnes již s úsměvem, na naše cesty za prarodiči do Třebenic. Otec se pokaždé vracel a zkoušel, jestli nejde vařič a jestli pořádně zamknul. Občas se mu ale toto nutkání nevyplatilo. Jednou tak dlouho lomcoval zamčenými dveřmi, až je vyvrátil z pantů. A bylo po cestě. Pravda, byly to dveře už velmi staré.

Podruhé se vracel zkoušet vařič. Matka totiž těsně před cestou na něm vařila čaj do termosky na cestu. Vařič byl bohužel ještě teplý a otec si celou cestu vlakem chladil připálenou ruku na okenním skle.

Když jsem uvažoval o svém dalším možném nutkání, došel jsem v myšlenkách až k počítači. A dilema bylo na světě. Je to kamarád, nebo nutkavá potřeba? Toť otázka!

V onom webovém článku je na závěr zaplaťpánbůh ještě psáno, že:

„existuje přechod mezi egocizáckými nutkáními a příjemnými impulsy v podobě nutkavých her nebo koníčků, jako je čtení atlasů, matematika nebo vymýšlení jazyků.“

To mne uklidnilo. Moje, dnes až početné literární aktivity, tak mohu s  klidem charakterizovat spíše jako příjemný každodenní koníček, nikoli jako „egocizácká nutkání.“ Psát pořád sice nemusím, ale baví mě to. A hodně.

Když se ráno vzbudím, vyvenčím svou malou kamarádku Britney a už se těším na ranní kávu a počítač. Projedu spřízněné servery a otevřu své rozpracované texty. I kdybych opravil jen pár slov, jsem spokojený. Je to obsedantní, nebo není? Je mi to ale docela jedno. Vždyť je to, přece, můj život.

Přiznejte se, jak jste na tom s  neodolatelným nutkáním vy?

 

 

 

Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Někdy opravdu není čas sednout po ránu k PC a podívat se, co je nového. Přesto mám nutkání, otevřít, podívat se na íčko, odbihám, přibíhám. A když se jedná o příjemné nutkání, nijak se mu nebráním.
Dana Puchalská
Honzo,děkuju. Egocizácký výraz je děs- běs. A já mám právě teď, po přečtení Tvého zajímavého článku velice nutkavou potřebu si dát ten svařák,co mám připravený na večer.
Miloslava Richterová
:-)) pěkné, taky kontroluji a kontroluji, moje maminka kontrolovala jednou i tak, že vytáhla ze zásuvky i plný mrazák ..
Jan Zelenka
Zdenko, tvůj příspěvek mi připomněl že jsem při samém psaní zapomněl na sklenku vína. Určitě to není škodlivé. Honem to jdu napravit. A k tomu bude i kus čokolády.
Zuzana Pivcová
Já mám takové dost dětinské nutkání, a to, dát si po nákupu ve zdejší Jednotě kávu do kelímku z automatu. Přitom doma kávu nepiji a tahle prodávaná za moc nestojí. A já jdu často do prodejny ani ne tak kvůli vlastnímu nákupu, jako kvůli tomu kafi.
Jana Šenbergerová
Hezké zamyšlení. Mívala jsem chorobné nutkání k pojídání čokolády. Nic čokoládového se v našem bytě nedočkalo příštího dne. Došlo to až k závislosti. Při odvykání jsem trpěla podobně jako "smažky". Absťáky mě přiváděly k zoufalství a pocit, že se vám tělo rozpadá na atomy nikomu nepřeji. Dnes už jsem v pohodě, čokoláda mi zdaleka nechutná tak jako kdysi. A vydrží u nás hodně dlouho, aniž bych se musela jakkoliv krotit.
Zdenka Soukupová
Taky mívám nutkání. A sice takové, že občas večer při televizi mě to nutká dát si malou štamprličku becherovky nebo decinku vína. A vždy to nutkání poslechnu. Honzo, doufám, že to není nějaké zakázané a škodlivé nutkání. To mi z článku nevyplynulo. A moc se mi líbil.
Hana Šimková
Pane Vrbo, máte moc hezké nutkání a škoda, že se nedá uskutečnit. Klidně bych se k Vám přidala jako žebračka od kostela. Možná, že k tomu i dojde. Škoda, že nežije moje maminka, ta když byla nespokojená s vládou, tak se vydala na hrad a chtěla mluvit s prezidentem. Jelikož to byla velmi hezká, chytrá žena, dostala se dokonce do prezidentské kanceláře a pak byla slušně vykázaná a tak nestačila nikoho nakopnout.
Jan Zelenka
Přátelé, všem vám děkuji za pozitivní komentáře.
Petr Dvořák
Osobně si myslím, že nutkání je něco jiného, než vtíravá myšlenka následně a někdy i opakovaně zkontrolovat, zda nedošlo k nějaké nežádoucí události v důsledku vlastní narušené schopnosti zapamatovat nebo vzpomenout si na zdánlivě jasné události nebo záležitosti v našem běžném životě. Za jasnou záležitost považuji např. vypínání vařiče, zhasínání v koupelně, zamykání při odchodu apod. Jistě se vtíravá myšlenka, zda nedošlo k nějakému opomenutí, dá popsat i jak píše pan Zelenka: „Nutkavé chování je chování, které člověk dělá ne proto, že ho to baví, ale protože cítí, že musí.“ Ale mnohem lépe to popisuje pan Vrba: „Mívám určitá nutkání, například si nějaký televizní zážitek při komedii nebo i návštěvu nějaké příjemné osoby si ještě znásobit dobrým jídlem nebo dokonce zakázanou sladkostí.“ Tedy se jedná o nutkání, aby došlo k nějaké události nebo okolnostem, které ještě nenastaly a my bychom byli rádi, kdyby k nim došlo nebo kdyby nastaly. Což pan Vrba také velice výstižně popisuje jako „… nutkavou touhu jistou osobu navštívit v poslanecké sněmovně převlečený za vrátného a pořádně ji nakopnout do zadku.“ Tomu je těžké odolat a osobně si myslím, že tak neučinil pouze proto, že mu v tom brání technická opatření k zabránění vstupu do sněmovny. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.