Vánoční nocturno
Ilustrační foto: Pixabay

Vánoční nocturno

17. 12. 2022

V mrazivém podvečeru tančí sněhové vločky.

Krátí se čas do narození Spasitele.

Starý muž stojí na balkonu činžovního domu a sleduje ztichlý park před kostelem.

Ze tmy se vynořil pár, který pomalu kráčí zavátými cestami.

Na všechno jsme dva, říkala Eva.

S ní odešla radost. Zůstal stesk. Němý, bez slz a výčitek.

≈ ≈ ≈ ≈

Hlučí už na schodech. Smějí se a vnášejí bezstarostnost.

Potetované vnučky sdělují dojmy ze školy, zeť s dcerou vkládají pod stromek dárky.

Nedočkavě zhltnou štědrovečerního kapra a jako malé děti žadoní, kdy už přijde Ježíšek.

Vše je jako kdysi. V bytě prostoupeném knihami a obrazy panuje klidná atmosféra.

Na otáčecí židličku u bílého pianina však nikdo neusedl.

Starý muž pozhasínal světla a rozezněla se Gounodova Ave Maria.

Semkli se u vysokého smrčku s planoucími svícemi.

Dychtivé rozbalování dárků nebralo konce.

Starý pán je dojatý.

Těžko uvěřit, že prvorozená Ema prožívá magickou noc popadesáté.

Na svátečně ozdobený stůl nanosili dobroty.

Nemohl chybět vtípek o mámě, která má maso a Emě, která má mísu. Nebo naopak?

V lehkém žertu zaskřípal mollový tón. Máma chybí.

Každou chvíli někomu pípne esemeska.

Starý muž galantně nalije víno.

„Technika je fajn, ale stejně jsem letos poslal i Ladovy pohledy. “

Vnučka zavadila očima o obraz, opřený o stěnu pokoje.

„To maloval Adam? “

Dcera Ema pohladila tátovu ruku.

„Kolik posluchačů se ti přihlásilo na seminář?“

Odvádí pozornost od myšlenky, která občas zabolí jak nezhojená jizva.

Otec se nadšeně rozpovídá.

O studentech, s nimiž vede filozofické debaty, o fakultě, kde ho respektují. O světě umění, imaginace a věčné touhy.

≈ ≈ ≈ ≈

Ještě dlouho se v předsíni objímali.

Sám pak prošel bytem, rozzářeným vánočními světýlky.

Posadil se do křesla a dolil číši.

Třetí třetina, tak tomu s Evou říkávali.

Povídat si, dotýkat se slovy, dotýkat se očima, proplést horké dlaně.

Její odcházení bylo rychlé a kruté.

Znovu esemeska.

„Tati, promiň, nepřijdu. Podepsal jsem léčení. Přeji klidné Vánoce. Adam.“

Starý pán otevřel dveře na balkon.

Z kostela zní slavnostní chór.

Pastýři i králové spěchají k Betlému.

Z nebe padají démanty.

Zlehýnka usedají do vlasů i na víčka, která zadržují slzy.

Tichá noc, svatá noc...

 

 

 

 

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dalibor Polanský
Laskavé povídání.
Libuše Křapová
Danielo ! Chtělo se mi u toho i plakat! Bolest nad ztrátou milované osoby nelze popsat slovy, tobě se to podařilo.
Blanka Lazarová
Danielo, neumím ani popsat svoje dojmy. Dojemné, laskavé, smutné,......Dík.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.