Foto: archiv autora

Ten čas vánoční

3. 1. 2023

Sedím u osvětlené obrazovky počítače, na které je otevřený jakýsi můj nedokončený text. Najednou ale cítím, že obrazovku vůbec nevnímám a že se dívám skrze ni do velké dálky na léta, která prošla. Vidím svou ženu, i Honzíka s Maruškou. Eva se usmívá a děti rozbalují dychtivě dárky.

V pracovně svítí tři svíce. Jedna za Evu, druhá za Honzíka a ta třetí za všechny mé blízké, kteří už nejsou mezi námi. Těch svící by mělo hořet ale mnoho a mnoho.

Moje pocity jsou všelijaké. Žiji. Vlastně snažím se žít, i když je to někdy těžké. Za sebe ale svíci ještě zapalovat nechci. Ještě žiji. Ještě je čas.

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Polednová 6.1.2023 22:06

Jendo, každý má nějaký ten smutek a musí se s tím vyrovnat. Ano, právě toto období je pro nás o to smutnější. Takže hlavu vzhůru a koukej nejen do počítače, ale vyhlížej jaro, které už skoro vlastně máme. Není nic lepšího, než si sednout někde na lavičku a dívat se do přírody. Prospěje to duši i očím.

Marie Faldynová 5.1.2023 16:05

Také mám na koho vzpomínat, už rok nežije moje moc dobrá kamarádka, je to smutné, ale hezkých vzpomínek mám spoustu.

Jan Zelenka 4.1.2023 22:05

Milé dámy, ještě jednou vám moc děkuji za příznivé komentáře.

Eva Mužíková 4.1.2023 21:08

Jendo Ty máš dar vypsat své pocity tak, že jim rozumím. Se zapalovaním své svíčky i já ráda počkàm, život přece i přes to že " jedeme" nahoru i dolů, stále stojí za to nevzdávat se.

Soňa Prachfeldová 4.1.2023 13:36

Honzíku, život si takhle s námi hraje. Možná i my jsme mu trochu zamotali hlavu. Tomu našemu. Svíčkou vyjadřujeme svoje vzpomínky na naše milé, svíčkou si útulníme večer a tvoje životní svíce ať hoří ještě dlouho. Tak dlouho, dokud tu máš být. A my budeme rádi s tebou. ♥

Ludmila Černá 4.1.2023 13:24

Honzo, chtěla jsem ti sem něco napsat, ale nějak mi to nejde. Já zapaluju svíčku jednu velkou, ať dobře svíti na cestu. Všem. Nám žijícím i těm, co odešli.

Jana Jurečková 4.1.2023 13:17

Máte pravdu, Vánoce jsou také tichá vzpomínka na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi. Já letos vzpomněla i na pána z naší ulice, který zemřel předloni dva dny před Štědrým dnem.

Naděžda Špásová 4.1.2023 12:23

Jendo, i smutek je součástí našeho života, přeji ti, aby ho bylo co nejméně. :-)

Alena Velková 4.1.2023 11:38

Na zapalování vlastní svíčky zapomeňte...máte před sebou spoustu práce...musíte toho ještě spoustu napsat...přeji hodně zdraví a vnitřní pohodu!

Margita Melegova 3.1.2023 21:33

Vanocni cas prinasi i smutne vzpominky, takovy je zivot, ale pred Vami se otevrel dalsi nepopsany rok, nemoc ustupuje, Britney ceka na prochazky, preji at s tou svoji partackou si uzijete jeste mnoho dalsich let.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O Kubovi, nejhodnějším pejskovi

Nedávno jsem si prohlížela rodinné fotky a fotky ze synovy výstavy a našla jsem jednu, kde spí pes v lese. Pod fotografií byl titulek SEN. Kdysi tu fotku někdo označil jako kýčovitou, ale syn k tomu napsal, že pro něho jako autora je to záležitost velmi osobní. K tomu já přidávám celý příběh.

Jana Tulejová

Jak se mi líbilo v nemocnici

Jste normální? Tak by asi zněla vaše otázka na moje konstatování. Možná ne, jak se to vezme... Tak…

Jana Hošková

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

U hrobu

Neznáte-li Mirka Mezeru, tak to máte obrovskou škodu! Kdo se s ním dá do řeči, docela určitě se zasměje. Býval celý život nadšeným řidičem autobusu, napřed podnikového v zemědělském družstvu, potom linkového. Všichni jsme s ním rádi jezdívali, vždycky bylo v autobuse veselo.

Rostislav Mraček