Dvě hodiny denně na internetu motají mladým lidem hlavy

Koukání do mobilů a počítačů je dnes už úplně normální. Stačí se projet pár stanic metrem a spočítáte na prstech jedné ruky, kdo nekouká do telefonu. Ale lidé tam nehrají jen hry, ale i čtou a studují. Patří to k našemu životu a že se s tím i počítá, to jsme viděli při domácím vyučování v době covidu. Ale už dávno před počítači a internetem se děti vzdělávaly za pomoci vysílaček v odlehlých oblastech Kanady a Austrálie a nikoho to neděsilo, to samé pak následovalo při prvních satelitních vysíláních - velké vzdálenosti a malá hustota obyvatel jinou možnost nenabízela. Dnes se už provádí i náročnější chirurgické operace na dálku podle instrukcí odborníka, který operaci řídí podle obrazovky z internetového spojení a určitě tu operaci by dokázal provést třeba i robot, do kterého by se "naládoval" program třeba ze stovky předchozích operacích, na kterých by se to "naučil". Takové operace by se hodily například ve vesmíru nebo na Měsíci či na Marsu, kde by asi nebylo možné jiné řešení a že i tam může člověku bránit v životu zhnisané slepé střevo nebo ledvinový kámen, to je jasné. Počítače k nám už budou patřit, jen je otázkou doby, kdy se stanou přímo naší tělesnou součástí a budou nám třeba rozšiřovat naše normální schopnosti.

S tím bych si nelámala hlavu. Všechno, co má začátek, má také konec. Některé konce bych zažít nechtěla, ale už jsem pochopila tu závislost na mobilech. Nemusí být jen problémem mladých. :-)

Určitě je užitečnější číst než koukat na míhající se obrázky. Ale dítě, které je samo doma, určitě nebude dělat něco, co ho nebaví. Z dlouhého sledování obrazovek nemají užitek ani dospělí. Vždycky bylo třeba děti užitečně zaměstnat, ale v dnešní době je to větší problém, než v době, kdy každý musel přiložit ruku k dílu, aby rodina přežila. Doufám, že se dnešní generaci všudepřítomné obrázky okoukají dřív, než se odnaučí dělat cokoliv jiného.

POKROK NEZASTAVÍŠ! Pamatuji si, jak se děsili "sledovači dětských duši", když nás viděli, jak se oblékáme a nosíme účesy podle Beatles, jakou posloucháme "příšernou" hudbu několik hodin denně, jak žvýkáme gumu - to nás určitě poznamená - zničí nám to žvýkací svaly a zuby, jak si hrajeme s kapesní kalkulačkou v úžasu, že zvládne během setiny vteřiny zvládnout dělení velkých čísel, že se z toho určitě zblázníme, a když i u nás bylo možno sledovat desítky pořadů v televizi, sedět tak u televize jsme vydrželi mnoho hodin, že nám to také bude škodit. Že jsme se tam dozvěděli mnoho informací skvělou formou bez toho strachu, že nás někdo z toho bude zkoušet a tím nám vzdělávání znechutí, to ti "sledovači dětských duší" neuznávali - asi proto, že to bylo bez jejich dohledu. Já jsem svým synům koupil za všechny uspořené peníze první stolní počítače a dnes jim je (41) a (40) jejich původní zájem jen o hry se zúročil v dobrém uplatnění a v dobrému zaměstnání a patří i k jejich stabilním koníčkům. Jo - starší generace má tendenci se děsit ze všeho nového a moderního. Že někdo ale nepřeřekne, že se musí určitě chirurgové zbláznit z té počítačové grafiky a robotů a z ovládání všech možných zobrazení při operacích, což je dnes běžné? Kdyby jako děti si nehrály s počítači několik hodin denně, tak by je dnešní doktoři nedokázali obsluhovat, stejně se to týká moderní vojenské techniky a úplně všeho kolem nás. Ano - stále více se bude propojovat svět reálný s tím virtuálním a nikdo to nezastaví a určitě to má a bude mít vliv na člověka i společnost, ale zastavit to nepůjde. Zda nám to prospívá nebo nám to škodí, to je stejná otázka. Je to ale stejně triviální, jako se zeptat, zda by se někdo dokázal zřeknout automobilů, letadel, raket, atd. a raději jen sedlal koně? :)