Se sebou

Věro, moc se mi líbí nejen článek, ale i úvodní foto k článku. Děkuji.

Dosud jsem se nezabývala tak trochu hamletovskou otázkou, zda se sebou být či nebýt. Ani jsem nedospěla na vyšší úroveň vnímání sebe, které je mnohdy zjednodušeně napsáno jako JÁ. Jednoduše jsem si sama se sebou zbyla se všemi slastmi i strastmi žití. Možná je to mé alter ego, které se ve mě sváří, nevím, ale naštvaná sama na sebe jsem dost často a to je v kontextu následujícího citátu dobře. „Nespokojenost se sebou samým je ctnost. Nespokojenost s jinými je chyba a počátek velkého trápení.“ — Konfucius

Život lidský je moc složitý a kdo o něm moc přemítá, nemá to jednoduché. Nejde někam odložit strach o své drahé, někdy si myslím, že hodně věcí jsem mohla udělat jinak. Potřebuji se občas odpoutat od jednotvárnosti, abych se opět vrátila k tomu, co je podstatou mého života. Chmury, bolesti, opravdu nedají člověku usnout a znovu se opětně vyčerpává. Ale člověk vydrží hodně. Jdu dál a beru pokorně, to, co mi život naděluje. Dokud svíčka hoří a dá se hezky žít. Nechci myslet na poslední zvonění. Věrko díky za článek, vedoucí k zamyšlení.

Milá Jitko, můj Posuzovatel není nikdo z lidí, nýbrž Nejvyšší. Ten je Někde jinde a já jsem plnitelkou jeho vůle, i když působím jako svá vlastní posuzovatelka. Ale to třeba neplatí u každého.

Milá Zuzko, Tvůj příspěvek mě zavedl ke krátkému zamyšlení. Neuměla jsem vycházet sama se sebou, natož s Radkem, o kterého pečuji, a to do té doby, dokud jsem byla v zajetí sebelítosti a dokud jsem žila v domnění, že můj posuzovatel je někde jinde. Posuzovatelem jsem sama sobě, protože vím, že nikdo jiný to neudělá dobře. Moje spokojenost se sebou samou je moje výhra a kladně se odráží i na našem společném soužití. Co se děje "za plotem", jde mimo mě, ale nežiji v izolaci, abych ztratila možnost se k lecčemu vyjádřit.

Zajímavá úvaha. Já jsem se nad sebou nikdy nezamýšlela. Neměla jsem a vlastně stále nemám na to čas. Jsem ve víru života, starám se o dobro kolem sebe a sama sebe opomíjím. Myslím si, že je to tak dobře, jsem jen malým článkem ve velké společnosti pro kterou jsem stále užitečná.

Děkuji za vaše názory. Jsem ráda, že vás článek zaujal. Obecně jsem se sebou spokojená; mj. i proto, že vím, jak jsem na sobě pracovala a že se na sebe můžu spolehnout.

pardon - přede mnou

Milá Věrko, napřed něco napíšu a pak si teprve přečtu, co napsali všichni pčede mnou. U mě je to tak, že jak vycházím sama se sebou, tak vycházím s druhými. Mohu též říct, že tak dávám druhým prostor, aby oni vycházeli dobře se mnou. To se v různých životních etapách docela dost radikálně měnilo. Nyní jsem v takové sebepozici, že se BERU. Nehodnotím to, zda se snáším či nesnáším. Můj posuzovatel je někde jinde a já vím, že jsem přišla na svět s nějakým posláním, s nějakými úkoly, které se mi více či méně daří tu plnit. Asi mám ještě rezervy, proto tu ještě jsem. Omlouvám se lidem s jinými postoji.

Tak já jsem se sebou spokojená a vím, že jenom já si mohu pomoci i v časech nepříjemných. Spoléhám na sebe.