Věk a svoboda

Optimismus je volnou vstupenkou ke štěstí. A štěstí zase znamená mít svobodu. Ideální propojení by bylo, mít k tomu všemu potřebné zdraví. Právě proto je nutno užívat si radosti plnými doušky a hlavně si tu svpbpdu a štěstí uvědomovat a dělit se o něj s blízkými a přáteli.

Vidím to úplně stejně. Nelituji ani vteřiny že jsem do důchodu šla o 2 roky dříve. Žádné stresy, brzké ranní vstávání apod. Jen dodám že já zase dechovku miluji.

Všem moc děkuji za příspěvky. Já si moc života užívám (12.2.1954). Jsem nemocný, ale přesto ještě pár hodin jsem ve škole užitečný, sportuji 5 x týdně, i když mám umělý kolenní kloub, kardiostimulátor, cukrovku a mám naslouchadla. Vezmu si je a jdu s manželkou do divadla. Hraji i fotbal, sice v bráně, ale k soupeři musím vystartovat. Ještě tenis, pinec, nohejbal a turistika do 20 km. Nestěžuji si, jak se mám špatně, nezávidím a přeji. Bůh mi za to přeje. Jenže musím mu pomoct. Jinak to nejde. Mám rád hudbu kromě dechovky a mám rád i vás. Jindra

Moc hezky jste to napsal!

Dobrý den pane Berko, je mi sice teprve 50, ale na důchod se moc těším. Momentálně pracuji v organizaci, která se věnuje aktivním seniorům, a když vidím, jak si život užívají, učí se nové věci, pomáhají jako dobrovolnici nebo třeba pečou dobroty pro ostatní... Každý si najde, co ho baví. A stejnou chuť do života a optimismus doufám budu mít také. Jen je také potřeba být zdravý... Což zase platí, že veselá mysl, půl zdraví, že ;)

Naprostý souhlas. Když slouží zdraví, je důchod tou nejpříjemnější částí života.

Jo jo, souhlas.

DOBŘE VYJÁDŘENÉ A VŘELE SOUHLASÍM

Optimismus je třeba, nic nemusím jen dělám co chci, co mě uspokojuje. A veselá mysl, půl zdraví.

Také to tak vidím, ale hlavně se tím řídím, pokud zrovna nemá navrch nedostatek vůle a lenost. :-)