FOTO: Jitka Caklová

Nedávné setkání u mlékomatu

16. 1. 2023

Můj příběh

Autor: Jitka Caklová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ludmila Černá 21.2.2023 09:01

Moc hezky jste to napsala. Díky.

Eva Mužíková 19.1.2023 22:26

Jitko tak si myslím, že za dvacet let to pro Tebe nebude problém, máš to přece naplánované v pohodě do 104. Horší to asi bude s pánem. Článek se Ti moc povedl a jak už jsem jednou řekla, opravdu Ti to sluší. Z fotky dýchá taková pohodička.

Taťana Veselá 19.1.2023 17:50

Téda, vy jste ale sportovkyně!! :-) jen tak dál...

Zdenka Soukupová 17.1.2023 14:20

Hezká příhoda, Jitko.

Marie Seitlová 17.1.2023 10:06

Zajímavé setkání.

Jitka Caklová 17.1.2023 09:43

Jano, za dvacet let si u mlékomatu určitě vzpomenu, tedy pokud tam ještě za oněch dvacet let mlékomat bude. :-) :-) A jinak jsem ráda, že se můj příběh líbí, že nepíši zbytečně ♥

Marie Ženatová 17.1.2023 06:25

Milá Jitko,* - jsi skutečně obdivuhodná a inspirující ♥

Jitka Hašková 17.1.2023 06:15

Jitko, to je prima příběh.

Jana Šenbergerová 16.1.2023 23:29

Jitko, hezký příběh, hodný zaznamenání. Za dvacet let se určitě nepotkáte, ale ty si tam na něho nepochybně vzpomeneš. :-)

Elena Valeriánová 16.1.2023 18:55

Sluší Ti to. Fajn příběh.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá